Čtvrtek 21. 10. 2021 – 29. týden v mezidobí

Řím 6,19-23

Bratři! Pro vaši lidskou slabost užiji příkladu z obyčejného života: Kdysi jste dávali svoje údy do služeb nečistoty a nevázanosti, takže jste vedli život nezřízený. Teď zase dejte svoje údy do služeb spravedlnosti, abyste vedli život svatý. Dokud jste byli oddáni hříchu, necítili jste se vázáni předpisy mravního zákona. Jakýpak jste měli tehdy užitek z těch věcí? Takový, že se za to teď stydíte. Na konci těch věcí je smrt. Nyní však jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služby Bohu. A užitek z toho je vaše posvěcení a nakonec věčný život. Neboť odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Pavel pokračuje ve svém tématu osvobození od hříchu s důrazným apelem na adresáty. Mravní zákon, tak jak mu Pavel v židovské tradici rozumí, zůstává v platnosti, ba co víc je ještě zřejmější jeho důležitost. Pavel nutně vnímal antickou společnost s jejím pojetím mravnosti velmi kriticky, a to zejména pokud šlo o sexuální etiku a modloslužbu. Sexuální výstřelky, hrabivost (dnes bychom řekli korupce, vyděračství a vykořisťování) a modloslužba řecko-římské antiky byly tradičně ze strany Židů kritizovány. Posvěcení, o němž Pavel mluví, je stavem člověka, který žije v souladu s Božím zákonem pravdy a lásky a se svým svědomím. Není to tedy nic extatického, výjimečného, jde o praktický dobrý život.

Lk 12,49-53

Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

Jeden z nejpodivnějších a nejradikálnějších textů v evangeliu (paralelu najdeme i u Mt 10,34-36). Boří naše představy o sladkém Ježíšovi. Podobnou radikalitu vyjádření najdeme i ve slovech Jana Křtitele (Lk 3,7-9; Mt 3,7-10). Tato Ježíšova slova jsou nečekaná, protože jsme zvyklí vnímat Ježíše velmi pietisticky. Avšak nejde o to, že by si Ježíš přál rozkol v rodinách, nýbrž o radikalitu jeho poselství, která – bohužel – vede ke střetům, a to i v tom nejužším společenství, v rodině. Ježíš si je vědom, že jakkoliv je jeho evangelium, jeho zvěst o přítomnosti Boží království, pokojné, přesto naráží na odpor a tento odpor je tak silný, že ho bude stát život.

Ježíš tu mluví v tradici starozákonních proroků v silných obrazech. Oheň ve Starém zákoně leckde symbolizuje Boží přítomnost a soud. Ježíš si přeje radikální zjevení Boží přítomnosti a její poznání v jeho osobě. Křest, o němž mluví, je narážka na jeho smrt, která se jeví jako neodkladná. Dalším radikálním obrazem je rozdělení rodin, tedy těch nejzákladnějších společenství, kvůli němu.

Tato Ježíšova radikalita, v níž vydává sám sebe, aby Bůh byl viditelný a hmatatelný pro člověka, klade na jeho následovníky obrovský nárok. Tak veliký, že může vést k roztržkám v rodině, což v tehdejší době bylo něco těžko představitelného. Ježíšovým přáním není v žádném případě nastolit konfliktní situace v rodinách, rozbít rodiny, ale dát učedníkům najevo, že rozhodnutí pro něj je věcí zásadní, nesnese polovičatost. Jde o všechno, o definitivní určení člověka. Zároveň Ježíšova slova vyjadřují jeho vědomí toho, že mnoho lidí jej z různých důvodů nepřijímá, možná i proto, že nechtějí riskovat.

Kdykoliv sleduji dění kolem papeže Františka, tak mi tato slova přicházejí také na mysl. Jakkoliv je jeho mise pokojná a vyjadřuje touhu po přátelství, lásce, soucitu a svobodě pro člověka, tak přesto se proti ní zvedá odpor, který i dnes prochází napříč církevními společenstvími.