Středa 21. 6. 2023 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 9,6-11

Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. Stojí to v Písmu: ‚Hojně rozdává chudým, jeho štědrost potrvá navždy‘. A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti. Ve všem budete obohaceni, takže budete moci konat dobro všem – a to zase působí, že se naším prostřednictvím vzdávají díky Bohu.

Tato pasáž je opět věnována sbírce pro chudé v obci v Jeruzalémě (je z té druhé kapitoly věnované v listu sbírce). Pavel apeluje na velkorysost Korinťanů, ale zároveň jim nechává svobodu k rozhodnutí, kolik kdo může dát ve prospěch jeruzalémské obce. Dar musí být dobrovolný, daný z radosti srdce, z touhy po dobru pro druhé. Dar je ve skutečnosti mnohem větším obohacením pro dárce než pro příjemce. Z praxe vím, že nejštědřejší jsou vesměs lidé, kteří toho sami moc nemají, resp. nežijí v nějakém nadbytku. Na dobru obce by nám mělo záležet. Je ovšem smysluplné se zajímat i o to, co se s mým darem ve skutečnosti děje, protože za prostředky, které nám byly svěřeny, neseme zodpovědnost. Naivita ani v této věci není na místě. Pavel byl zárukou, že vybranou sumu dostanou ti, jimž je určena. To dnes není tak úplně snadné, ale ověřit si účel sbírky a osobu organizátora je důležité.

Mt 6,1-6.16-18

Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí."

I tahle pasáž z tzv. Horského kázání nebývá dobře chápána. Smyslem Ježíšových slov je apel na adresáty, aby konali dobré a zbožné skutky s upřímností a nezištností. Velkorysost (a nejen v dávání darů) by měla být jedním z rysů zdravého dospělého křesťana. Konat dobro by mělo být samozřejmostí, o níž člověk nepotřebuje mluvit. To neznamená, že o svém jednání nemůže vůbec mluvit, nýbrž že se jím nemá chlubit, stavět je na odiv v očekávání pochvaly a uznání nebo nějaké odplaty. Člověk by měl svou víru prožívat s radostí a přirozeností. Proto by ani v kostele neměli lidé vypadat jako na pohřebním shromáždění, strnulí a studení. Zbožnost není na ukázku. Skutečná zbožnost koresponduje s dobrotou srdce, s laskavostí a pochopením pro druhé. Jsou chvíle, kdy člověk skutečně potřebuje být s Bohem sám, a ty především vyžadují skrytost, samotu, nepřítomnost jiných. Je-li však člověk s ostatními při modlitbě, tak by měl být jako Bůh a radovat se ze společenství, z prožívání společného přebývání před Bohem a s Bohem, i když to má lecjaké rušivé prvky.