Pondělí 21. 8. 2023 – 20. týden v mezidobí

Sd 2,11-19

Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně. Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.

Izrael dostal darem zaslíbenou zemi, ale jakmile se usadil, tak poměrně rychle zapomněl na svůj slib ctít výlučně Hospodina. Izrael přešel od pasteveckého způsobu života k usedlému zemědělskému způsobu, a tak se pro něj zemědělská božstva, jako Baal, stala lákavá. Izrael nebyl sjednocen, každá kmenová pospolitost fungovala víceméně samostatně, v jejím čele stál soudce, charismatická osobnost povolaná Hospodinem, který vedl ten který kmen k věrnosti Hospodinu, vysvobozoval ho z područí pohanských kmenů. Ale věrnost k Hospodinu netrvala dlouho.

Tzv. Deuteronomistické dějiny, do nichž Kniha Soudců patří, hodnotí dějiny Izraele od usazení v zaslíbené zemi až po babylonské zajetí jako neustálé porušování smlouvy s Hospodinem. Hospodin neustále obnovuje svou smlouvu a zachraňuje Izrael, ale ten je mu posléze znovu a znovu nevěrný. Důsledkem toho je nakonec národní katastrofa.

Každý z nás zná, že je mnohem těžší udržet si živou víru, když se člověku dobře daří, protože to bere jako samozřejmost. Pokušení uctívat jiné bohy je dodnes aktuální, i když to nejsou bohové nadzemští, nýbrž takové věci jako majetek, úspěch, ocenění…

Mt 19,16-22

Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.

Za Ježíšem přichází někdo, kdo touží po věčném životě jako něčem, co lze vlastnit. V tom je jeho problém. Je to dobrý člověk, který dělá, co má, ale jeho srdce je svázáno s majetkem a péčí o něj. Ten mladý muž není s to učinit radikální krok, protože má strach. Ježíšova rada není obecným pokynem, nýbrž radou konkrétnímu člověku, který lpí na vlastnictví. Každý z nás má něco, čeho není zrovna ochoten se vzdát, a tak je lapen do sítí lpění na něčem, bez čeho si život nedokáže představit. Není pak pánem sebe sama. Je důležité naučit se připustit, že věci mohou být jinak.