1.čtení – Ef 3,14-21

Bratři! Klekám na kolena před Otcem, od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi, (a prosím ho): ať vám ze své bohaté božské slávy dá to, že ve vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích (darů). Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem po všechna pokolení na věčné věky. Amen.

Silná modlitba vyslovená v dopise, jež pro nás klade otázky: kým je pro mne Bůh, v čem pro mne spočívá Kristova láska? Autor listu navíc vyprošuje svým adresátům, aby v nich zesílil vnitřní člověk, tedy, aby šli do hloubky, nezůstávali na povrchu. Prosí o to, aby znovu nalezli vnitřní spojení s tím, co je (resp. kdo je) podstatnou realitou jejich života.

Jsme v situaci, která nám nabízí, abychom si ujasňovali, co jsou či mají být skutečné priority pro náš osobní život, ale i pro život společenství, v nichž žijeme, a pro celou společnost. Klečet přitom občas na kolenou není zcela od věci. Bůh to nepotřebuje, my občas ano.

Evangelium – Lk 12,49-53

Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

Jeden z nejpodivnějších a nejradikálnějších textů v evangeliu (paralelu najdeme i u Mt 10,34-36). Boří naše představy o sladkém Ježíšovi. Podobnou radikalitu vyjádření najdeme i ve slovech Jana Křtitele (Lk 3,7-; Mt 3,7-10). Ježíš tu mluví v tradici starozákonních proroků v silných obrazech. Oheň ve Starém zákoně leckde symbolizuje Boží přítomnost a soud. Ježíš si přeje radikální zjevení Boží přítomnosti a její poznání v jeho osobě. Křest, o němž mluví, je narážka na jeho smrt, která se jeví jako neodkladná. Dalším radikálním obrazem je rozdělení rodin, tedy těch nejzákladnějších společenství, kvůli němu.

Tato Ježíšova radikalita, v níž vydává sám sebe, aby Bůh byl viditelný a hmatatelný pro člověka, klade na jeho následovníky obrovský nárok. Tak veliký, že může vést k roztržkám v rodině, což v tehdejší době bylo něco těžko představitelného. Ježíšovým přáním není v žádném případě nastolit konfliktní situace v rodinách, rozbít rodiny, ale dát učedníkům najevo, že rozhodnutí pro něj je věcí zásadní, nesnese polovičatost. Jde o všechno, o definitivní určení člověka. Zároveň Ježíšova slova vyjadřují jeho vědomí toho, že mnoho lidí jej z různých důvodů nepřijímá, možná i proto, že nechtějí riskovat.

Ježíšova slova tak ničí obrázek sladkobolného Ježíše, bezbranného pacifisty, jak ho často prezentují obrazy 19. století. Ježíšova slova však nejsou výzvou k boji a konfliktům, nýbrž prorockými varovnými výroky, jimiž burcuje své učedníky. Jejich cílem není zastrašovat, nýbrž vést k jednoznačnému rozhodnutí, a to i s vidinou následků. Víra není záležitostí pro slabé a lhostejné, žádá skutečně rozhodnutí a odvahu ustát nejrůznější nepříjemnosti, dokonce včetně rodinného konfliktu. Pro nás konflikty v rodině (a to z nejrůznějších důvodů, kvůli víře nicméně ne tak často) jsou realitou obtížnou a ne vzácnou, ale v Ježíšově době takto radikálně postavený obraz rozpadu rodiny byl velmi dramatický – skutečně na hraně akceptovatelnosti. To jen dokresluje, jak vážně jsou Ježíšova slova míněna.