Úterý 22. 10. 2024 – 29. týden v mezidobí

Ef 2,12-22

Bratři! Kdysi jste žili bez Krista, nepatřili jste k izraelskému národnímu společenství, neměli jste účast v úmluvách, (které s sebou nesly) zaslíbení, byli jste bez naděje, a žili jste bez Boha na světě. Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě (strany) s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu. Proto už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

Autor tu pracuje s obrazem jeruzalémského Chrámu, kde byly rozděleny prostory na přístupné všem – i pohanům (nádvoří pohanů) – a na ty, které byly vyhrazené Židům (nádvoří Izraele). Skrze Krista se toto rozdělení na pohany a Boží vyvolený lid stalo zbytečné, bylo překonáno – i pohané se napojením na Krista stávají vyvoleným Božím lidem. Ježíš je tím nárožním kamenem, který drží celou stavbu – nový chrám – pohromadě. Tento nový chrám je vybudován na základech očitých svědků a nositelů charismatu, avšak je stavěn dalšími a dalšími generacemi. Celá chrámová stavba však může držet pohromadě jen, je-li v ní Ježíš tím nejdůležitějším kamenem. Jsme svatým chrámem v Pánu, to je velká důstojnost i výzva. Jde jen o to, zda to bereme vážně, zda nám na tom vůbec záleží.

Lk 12,35-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.“

Ježíš v Lk pokračuje ve svých výzvách k bdělosti a připravenosti, protože příchod pána/Pána, hodina našeho setkání s ním, může nastat kdykoliv. Nesmíme žít tak, jako by se nás smrt netýkala, jako bychom byli pány svého života. Nejsme. To nejsou výhrůžky, ale realistické upozornění na důležitost našeho života s ohledem na jeho konec.