Úterý 22. 11. 2022 – 34. týden v mezidobí, sv. Cecílie
Zj 14,14-20
Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v ruce ostrý srp. Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata. Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal (hrozny) z pozemské vinice a naházel (je) do velkého lisu Božího hněvu. Lisovalo se mimo město a z lisu tekla krev a (sahala) koním až po uzdu (na vzdálenost) tisíc šest set honů.
Prorok je svědkem sklizně na zemi, jež se děje na Boží pokyn – andělé vycházejí z Chrámu či od oltáře, tedy z Boží přítomnosti. V první části obrazu je tím, kdo sklízí zemskou úrodu (obilí), Syn člověka-Kristus. V druhé části je to anděl, který podobně sklízí hrozny v rámci vinobraní. Oba obrazy vycházejí z biblické symboliky žně i vinobraní jako soudu. Zatímco země je požata, tedy obilí je sklizeno, aniž je řečeno, co se s ním stane, sklizené hrozny jsou rozdrceny v lisu Božího hněvu. Kromě jasného poukazu na Boží soud nad lidmi a aktivní roli Syna člověka při něm zůstávají obrazy v konkrétních detailech pro výklad nejasné. Nicméně je nepochybné, že tento Boží soud bude mít dalekosáhlé důsledky a nikdo z něho nebude vyňat. Zlo bude zlikvidováno – na člověku však není, aby znal čas sklizně a zúčtování.
Lk 21,5-11
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!' a ‚Ten čas je tady!‘ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.“
I v evangeliu se v apokalyptické vizi mluví o konci světa, který je zde paralelizován s předpovědí zničení Chrámu, resp. zničení Chrámu je symbolem pro začátek konce světa. Evangelista měl nejspíš před očima obraz zničení Jeruzalémského chrámu, k němuž došlo v roce 70. Konec civilizace je tu vymalován temnými barvami, ale nejde o nahánění strachu, nýbrž o výstrahu. Je evidentní, že zmiňované pohromy a katastrofy (války, vzpoury, konflikty, zemětřesení, hlad, mor-pandemie, podivné nebeské úkazy) jsou součástí lidských dějin od nepaměti. Jsou to všechno situace, jichž se člověk obává a které ho naplňují hrůzou a úzkostmi, když se dějí. Ježíš však vyzývá učedníky „neděste se!“ Nepropadejte panice, nenechte se znehybnit, a hlavně nevěřte šiřitelům falešných zpráv a interpretací, konspiračních teorií a falešného mesianismu!
Strach člověka blokuje v racionálním přemýšlení a paralyzuje v akceschopnosti. Je třeba si uchovat pokud možno jasnou mysl: nepřeceňovat svět a jeho vnější podobu (nádheru a bohatství Chrámu), moc a slávu, protože to vše může zmizet během chvíle, ale také nepodléhat panice a nespoléhat na šarlatány a pseudomesiáše, kteří mají zaručené recepty na záchranu a neomylné výklady toho, co se děje. Negativní skutečnosti našeho dnes globálního světa nejsou bezprostředním začátkem konce, jsou naléhavým varováním a výzvou pro akci. To platí v osobních dějinách jednotlivců stejně jako v celospolečenském měřítku.
