Sobota 22. 6. 2024 – 11. týden v mezidobí

2 Kron 24,17-25

Když Jojada zemřel, přišla judská knížata ke králi (Joašovi) a poklonila se mu; tehdy je král vyslyšel. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a sloužili posvátným kamenům a modlám. Ale pro tuto jejich vinu se vylil na Judu a Jeruzalém Boží hněv. Posílal jim proroky, aby je vrátili Hospodinu, zapřísahali je, ale oni neposlechli.

Boží duch se zmocnil Zachariáše, syna kněze Jojady, a ten se postavil uprostřed lidu a říkal jim: "Tak praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinova přikázání? Nebudete mít úspěch! Protože jste opustili Hospodina, on opustil vás!" Tu se proti němu spikli a na králův příkaz ho ukamenovali v nádvoří Hospodinova domu. Král Joaš si nevzpomněl na milosrdenství, které mu prokázal (velekněz) Jojada, otec (Zachariášův), a zabil jeho syna (Zachariáše). Když ten umíral, řekl: "Hospodin to vidí a pomstí to!" A vskutku, na konci roku vytáhlo proti (králi Joašovi) aramejské vojsko, vnikli do Judska a do Jeruzaléma a povraždili všechna knížata lidu a všechnu kořist poslali damašskému králi. Ačkoli bylo aramejské vojsko počtem mužů malé, když přišlo, Hospodin vydal do jejich moci vojsko velmi četné, poněvadž opustili Hospodina, Boha svých otců. Tak vykonali trest nad Joašem a opustili ho těžce zraněného. Když odešli, spikli se proti němu jeho služebníci, aby pomstili krev syna kněze Jojady, zabili ho na lůžku a on umřel. Pohřbili ho v Davidově městě, ale nepohřbili ho v královských hrobkách.

Pokračování příběhu krále Joaše a jeho zachránce velekněze Jojady, avšak zde je z 2. knihy Kronik, nikoliv z 2 Král. Královna Atalja podporovala modloslužbu, tedy uctívání jiných božstev než Hospodina, a to i po její smrti zůstalo latentně přítomno. Bránil tomu do jisté míry velekněz Jojada, ale po jeho smrti předáci lidu obnovují kulty pohanských božstev, a to se souhlasem krále. Když se proti tomu staví syn velekněze Jojady Zachariáš, obdařený prorockým duchem, je bez milosti odstraněn. Král nepotřebuje varovná proroctví, která mu ohlašují zkázu. Jedná ve stopách královny Atalji. Varování se nakonec stane skutečností a jeho život skončí také násilně. Nakonec mu není dopřáno ani patřičné pohřební místo.

Dějiny spásy jsou dějinami lidského selhávání, lidské nevěrnosti, lidské snahy brát věci do vlastních rukou a věřit víc „světu“ než Bohu. Bůh se nejenom dnes, ale v průběhu celých dějin jeví jako bezmocný, jako ten, kdo nechává zlo se rozlézat. Nakonec to je však vždy on, kdo má poslední slovo a karty v ruce.

 Mt 6,24-34

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."

Ježíš pokračuje ve své řeči o relativitě majetku a přehnané snaze o zajištění života. Nepodává nám návod jak žít bezstarostně na úkor druhých, nýbrž vyjadřuje výzvu ke srovnání priorit. Je napřed třeba hledat prospěch společenství a žít tady a teď. To dovolí člověku jistou odpoutanost od fixace na starosti o zajištění. Současná západní společnost je tak orientovaná na zajišťování, že se stává neschopnou pohybu, života. Toto zajišťování je navíc důsledkem ztráty vzájemné důvěry, lidské vzájemnosti, důsledkem prosazování individuálních potřeb na úkor prospěchu celku. Ježíšova slova, byť znějí nereálně a duchovně asketicky, velmi přesně vyjadřují nemoc současného světa. Ještě generace před námi se svými zkušenostmi válek, nedostatku, tvrdé práce, neúrody, nemocí… přijímaly nezajištěnost života jako něco, co k němu patří. Dostáváme se dnes do podobné situace a jsme z toho zcela vykolejeni. Různí politikové na tom staví svou kariéru a slibují vzdušné zámky. Mnoho lidí jim ochotně věří, protože nejistota nás tísní. Starejme se o dnešek, abychom nejenom my sami, ale i ti vedle nás mohli vést důstojný život. To je budování Božího království na zemi.