Úterý 23. 1. 2024 – 3. týden v mezidobí

2 Sam 6,12b-15.17-19

David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. Takto David a celý dům Izraele nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub.

Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.

Ztracená Boží archa se nalezla, a tak ji David nechá dopravit do Jeruzaléma. Jde o velké bohoslužebné shromáždění, bohoslužebný průvod, jenž je doprovázen oběťmi a radostí. David je tu představen jako obětník, což je velmi výjimečné. Při této ojedinělé příležitosti přebírá i kněžskou funkci. David dokonce tančí, asi dost divoce, což vyvolalo nevoli jeho ženy Míkol, která ho za to kritizovala. David však neřešil, co si o něm kdo pomyslí, protože jeho radost z Hospodina, z příchodu archy do Jeruzaléma, jeho města, byla upřímná. A o tu se také dělí s ostatními, když jim požehná a štědře obdaruje.

Radost (čistá radost) je nakažlivá a potřebuje se sdílet. To platí i o radosti z Boha, jež má pak i svoje docela normální pozemské dopady ve formě pohoštění, slavnosti.

Mk 3,31-35

Za Ježíšem přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!" Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

Ježíšovi nejbližší v čele s jeho matkou se snaží Ježíše chránit před těmi, kdo dezinterpretují jeho slova a činy, chtějí jej odvést, proto s ním chtějí mluvit. Ježíš zde výslovně překračuje hranice vázanosti na rodinu, což v jeho době bylo nečekané a velmi odvážné. Vytváří ideu nového společenství, založeného na vztahu k němu a Bohu. Kdo jde s Ježíšem, vstupuje s ním do nového typu společenství, jež je založeno na stejných principech lásky, důvěry a poslušnosti, jako jsou v rodině. Jeho nové společenství překonává omezení etnická, genealogická, společenská i daná pohlavím. Tím, že Ježíš jmenuje jako příslušníky své rodiny i sestry a matku, znamená, že mezi těmi, kdo ho doprovázeli, byly i ženy. Zde stojí na stejné úrovni jako muži.