Středa 23. 10. 2024 – 29. týden v mezidobí
Ef 3,2-12
Bratři! Snad jste slyšeli, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství, jak jsem o něm psal už krátce shora. Podle toho můžete při čtení poznat, že jsem obeznámen s oním tajemstvím o Kristu. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia, jehož já jsem se stal služebníkem z daru Boží milosti, když se v tom jeho moc na mně tak účinně projevila. Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat (všem), jak se (uskutečňuje) ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost knížatům a mocnostem v nebi. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše. Protože jsme s ním spojeni, smíme s důvěrou a volně přistupovat (k Bohu), když věříme (v Krista).
Pavlův pokračovatel znovu podtrhává skutečnost, pro Pavla tak důležitou, že Bůh má zájem o všechny lidi, nejen o svůj vyvolený národ, a proto své společenství nabízí i pohanům. Možná to je pobídkou i pro nás. Nejde jen o minulost, nýbrž o dnešek: stále platí, že „pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia“. To kázání evangelia je na nás, ale už to nejde tím způsobem jako dřív. Musíme začít nově, od začátku, už nejde jen o používání srozumitelných slov, nýbrž o srozumitelnost věci samé, evangelia. O srozumitelnost, v čem spočívá ona radostná zpráva v současném světě, který je vším možným jen ne vykoupeným světem. To si ovšem musíme napřed ujasnit my sami pro sebe. Autor mluví o tajemném rozhodnutí, tedy o povolání všech být Božím obrazem skrze Krista, mít specifický podíl na Božím životě, Boží lásce, a tak být nositeli radostné zvěsti pro druhé.
Lk 12,39-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde‘, a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“
Další výrok o nutnosti bdělosti a připravenosti. Evangelista používá obvyklé přirovnání o zloději, který se prokope do domu. Tak se to v antice opravdu mohlo stát. dnes by to bylo nespíš o vypáčených dveřích, sofistikovaných paklíčích apod. Princip je však stále stejný. Člověk nikdy neví, kdy jeho život skončí, a proto se má chovat jako ten, kdo se za svůj život nemusí stydět, kdo žije život naplno ve smyslu dobra a lásky. Následující Petrova otázka je zvláštní a ukazuje na to, že se přece jen Ježíšovi učedníci v čele s Petrem považovali za vyvolenější než ostatní. Na to Ježíš reaguje dalším podobenstvím: na ty, kdo mají větší zodpovědnost, bylo jim svěřeno více, jsou kladeny větší nároky a je od nich vyžadováno více než od těch, kdo zůstali tak trochu stranou. Pro církev a její představitele je to obrovské varování. Zároveň však je to varování i pro každého, komu byly dány mnohé dary nebo svěřena velká zodpovědnost ve vztahu k druhým.
