Pátek 23. 4. 21 – sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49

Pavel a Barnabáš řekli židům: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: `Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.'" Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.

Bůh dokáže využít situace, která se jeví jako nepříznivá či neúspěšná, pro dobro mnohem větší, než bylo původně zamýšleno. Židé zvěst evangelia nepřijali (o spásu ale nepřišli, neboť Bůh je věrný), tak vedl Bůh kroky hlasatelů k pohanům – a ukázalo se to jako skvělé řešení. Tak to leckdy funguje i v našem životě.

Nebo: Kol 1,24-29; 2,4-8

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. Říkám to proto, aby vás nikdo nemohl mást klamnými důkazy. Vždyť i když jsem tělem od vás daleko, aspoň duchem jsem s vámi, a mám radost, když vidím, že je u vás dobrý pořádek a že vaše víra v Krista je pevná. Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filosofií - je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o prvopočátky světa, ne o Krista.

Autor listu představuje apoštola Pavla jako někoho, kdo chápe smysl svého utrpení a útrap jako podíl na výkupné síle Ježíšovy smrti. Posláním hlasatele evangelia je nasazovat se ve prospěch těch, jimž je zvěst adresována, být svědkem této zvěsti vlastním životem. Bez svědectví života se hlásané slovo stává prázdné a nevěrohodné.

Jan 10,11-16

Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk - a vlk je uchvacuje a rozhání - vždyť (kdo) je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje (ovce) a moje (ovce) znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

Obraz dobrého pastýře byl ve Starém zákoně vztahován na Boha samého, neboť je tím, kdo se stará, kdo chrání a opatruje. A stejný obraz vztahuje na sebe Ježíš: na rozdíl od lidských pastýřů (a autor evangelia tu evidentně naráží na proroka Ezechiela) čelí nebezpečí a chrání stádo: on je tím, kdo je ochoten dát svůj život za ovce, tedy za ty, kdo jsou mu svěřeni. V druhém rozvíjejícím obraze (metafoře) dobrý pastýř nejen nasazuje svůj život, ale žije v důvěrném společenství s ovcemi (zná je a ony znají jeho), a navíc svou péči otevírá i jiným ovcím, s nimiž chce mít stejné intimní společenství jako s těmi, s nimiž je již má. Ježíš sjednocuje, protože mu na lidech a jejich budoucnosti záleží.