Čtvrtek 23. 5. 2024 – svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného velekněze,

7. týden v mezidobí

Jer 31, 31-34

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Juda je v zajetí v Babyloně, Izrael zcela rozptýlen, a přece Hospodin zaslibuje budoucnost, nový začátek, který překoná to, co bylo. Hospodin zaslibuje novou smlouvu, která už nemá být na deskách jako objektivní zákon, nýbrž v srdci každého příslušníka vyvoleného národa. Bude to zákon založený na intimním osobním vztahu mezi Hospodinem a jednotlivým člověkem. A navíc Hospodin už nebude vzpomínat na to, co bylo, zahladí nevěrnost a hřích.

Nebo: Žid 10, 11-18

Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ‘až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož’. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Ale i Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: ‘Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech – praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu’, pak dodává: ‘a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.’ Kde však je odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.

List Židům srovnává starozákonní kněžství a kněžství Ježíšovo, aby zdůraznil podstatný rozdíl. Ježíš přinesl oběť svého života jednou provždy, je oslaven a jeho oběť je platná až do konce času. Tam, kde je otevřena cesta, již není třeba hlídat brány. Autor na doložení novosti času cituje výrok z proroka Jeremiáše: to, co ohlašoval, se naplnilo skrze Ježíše.

Mk 14, 22-25

Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít v Božím království.“

Slova ustanovení v markovské verzi. Ježíš před koncem svého života se loučí se svými učedníky a na chlebě a vínu jim ukazuje, oč jde. On se jim dává zcela k dispozici a otevírá tím i pro ně novou budoucnost. Jeho život na zemi končí, naplnil své poslání, pokračování bude již mimo tento pozemský život. Zanechává jim tu ovšem možnost být s ním ve spojení skrze chléb a víno, skrze něž bude pro ně dosažitelný, přítomný. A nejen pro ně, ale pro všechny další.