Pátek 23. 6. 2023 – 11. týden v mezidobí

2 Kor 11,18.21b-30

Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. Ať už si kdo zakládá na čemkoli - to mluvím jako nerozumný - na tom si mohu zakládat i já. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne? Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí.

Pavel pokračuje ve své sebeobraně vůči výtkám či kritikám ze strany Korinťanů tak zvanou bláznovskou řečí. V ní vypočítává všechny své útrapy, jimiž prošel v rámci svých misijních cest. A je jich požehnaně! Pavel byl člověk velmi agilní, nesporně dominantní, prudký, ale především oddaný hlásání evangelia, oddaný službě Bohu. Některé z jeho útrap známe z vyprávění Skutků (např. věznění, kamenování), jiné z jeho listů (např. nedostatek životních potřeb, práce do úmoru, věznění), ale o některých se dozvídáme jen z tohoto výčtu. A to ještě ani nebyl konec jeho misijní činnosti. Leckteré tresty, jimiž byl stižen (bití, bičování, kamenování), byly velmi kruté a mohly mít a velmi často měly za následek smrt. Podobně to platí i o útrapách během cest. Pavel musel mít obrovskou fyzickou výdrž a hlavně velmi silnou motivaci přežít a pokračovat ve své misijní a apoštolské práci. Utrpení a útrapy nevyhledával a neradoval se z nich, ale dokázal je proměnit v sílu, protože je chápal jako účast na Kristově kříži a místo setkání s Kristem. „A tak se raději budu chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2 Kor 12,9n).

Mt 6,19-23

Ježíš řekl svým učedníkům: "Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tedy tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko nemocné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy tvé vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!"

Výzva k nehromadění majetku pro majetek je stále stejně platná. Pokud majetek neslouží společnému dobru, není požehnaný. Majetek je dobrý, nesmí se mu však sloužit, nesmí se stát pánem a cílem života. Vše, co máme, od toho hmotného až po duševní a duchovní kvality, je darem, který jsme dostali a dostáváme, i když na to musíme vynakládat své síly a není to zadarmo. Za své dary máme zodpovědnost, protože je nemáme jen pro sebe. Egoismus zakaluje zrak, uvrhuje do temnoty, do pekla likvidace lidskosti, vztahů, radosti. Egoismus, jehož projevem je vedle sebestřednosti a pýchy i lakota, hromadění majetku, hamižnost, je nemoc, leckdy smrtelná. To popsal velmi plasticky již Molière ve svém Lakomci. Ježíš nás vybízí k solidaritě, ke smysluplnému využívání majetku i zodpovědnosti za něj. Neplatí to jen o majetku hmotném, ale o všem, co člověk má, čím se může pyšnit, nač může být hrdý. Skutečně velcí lidé jsou pokorní a vděční, protože si uvědomují, že se jim dostalo velkých darů a že jimi mají sloužit druhým. Apoštol Pavel právem klade svým adresátům, jimiž jsme i my, otázku „Co máš, co bys nebyl dostal?“