Čtvrtek 23. 9. 2021 – 25. týden v mezidobí

Ag 1,1-8

Druhého roku (vlády) krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, promluvil Hospodin ústy proroka Aggea k judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu: „Tak praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: `Ještě nepřišel čas, aby byl stavěn Hospodinův dům.'„ Promluvil tedy Hospodin ústy proroka Aggea takto: „Vy máte pro sebe čas, abyste bydleli v domech s vykládaným stropem, Hospodinův dům však má být pustý? Nyní praví Hospodin zástupů toto: ‚Zamyslete se nad svým jednáním! Sili jste mnoho, sklidili však málo, jedli jste, nejste však nasyceni, pili jste, ale nestačí to k opojení, oblékli jste se, není vám však teplo, kdo se dal najmout za mzdu, vložil ji do děravého měšce.‘ Tak praví Hospodin zástupů: ‚Zamyslete se nad svým jednáním! Vystupte na horu, přineste dříví a (znovu) vystavte chrám! V něm budu mít zalíbení, v něm chci být oslavován‘ praví Hospodin.“

Kritika, kterou pronáší prorok Aggeus, se velmi případně hodí i na naši situaci, na naši dobu. Napřed si člověk zajišťuje své dobré bydlo, své pohodlí, a pak eventuálně, až nabude dojmu, že je dostatečně zajištěn (což většinou není nikdy), tak je ochoten věnovat nějakou pozornost i Bohu. Aggeus mluví o budování Chrámu v Jeruzalémě (zničeném v roce 586 př. n. l.) po návratu z babylonského zajetí. Ale nejde jen o tu materiální stránku věci, o samotnou stavbu chrámu, nýbrž o pozornost vůči Bohu, o vděčnost, o možnost setkávání s ním a s druhými ve společném slavení. Bůh by neměl být jednou z položek naší škály důležitých věcí, nýbrž tím, z jehož pohledu a ze vztahu k němu my určujeme důležitost různých skutečností, svých priorit. Stavět Boha na první místo, jak se říká, není úplně správným pojetím toho, oč jde. Bůh není jedna věc/skutečnost z…., nýbrž stojí nad tím vším. Ze svého vztahu k němu, což je prioritou, bychom měli nahlížet pořadí důležitých věcí ve svém životě. Když už, tak náš vztah k Bohu by měl být na prvním místě, ono vědomí, že vše máme od něho, a z této pozice pak dělat to, co je třeba. Pak může být i to, že starost o kostel a o to, co je s ním lidsky spojeno, bude stát až za starostí o rodinu, o potřebné věci, o stavbu vlastního domu.

Lk 9,7-9

Údělný kníže Herodes uslyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslet, protože jedni říkali (o Ježíšovi), že to Jan byl vzkříšen z mrtvých, druzí, že se objevil Eliáš, jiní, že vstal některý z dávných proroků. Herodes však řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo je tedy ten, o kterém slyším takové věci?“ A snažil se ho uvidět.

Herodes je zvědavý na Ježíše, protože se o něm mnoho mluví. To není zájem o Ježíše a jeho poselství, nýbrž zvědavost na senzaci. To se konec konců potvrdí, jak evangelista vypravuje, při setkání Heroda s Ježíšem, když mu Ježíše pošle Pilát: Ježíš neudělá žádný zázrak, mlčí, a tak jím Herodes pohrdne. Lk nevypravuje o stětí Jana Křtitele jako Mk a Mt, nýbrž jen konstatuje jeho smrt jako důvod Herodovy zvědavosti. Zvídavost je dobrá, protože se člověk chce něco dozvědět, zvědavost vede často jen k touze po uspokojení vlastního já.