Pondělí 24. 1. 2022 – 3. týden v mezidobí, sv. František Saleský

Ef 3,8-12 (naznačené ze společných textů)

Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat (všem), jak se (uskutečňuje) ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost knížatům a mocnostem v nebi. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše. Protože jsme s ním spojeni, smíme s důvěrou a volně přistupovat (k Bohu), když věříme (v Krista).

Křesťané nejsou prvními ani jedinými, kdo mohou zažívat intimní vztah s Bohem. A přesto je tento vztah jedinečný, protože je vázán na Ježíše Krista, Božího Syna, konkrétního člověka a zároveň někoho, kdo patří do božské sféry. Nejsou vtahováni do mýtu, nýbrž do historicky založeného vztahu. A do něj jsou pozváni všichni – pohané i Židé, lidé necírkevní, ateisté i příslušníci církví. Tento vztah je nabídnut všem a vstoupit do něj znamená podílet se na proměně světa.

Jan 15, 9-17

Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!"

Ježíš se obrací na své učedníky s velkorysou nabídkou, a to rovného přátelského vztahu. Jedinou podmínkou toho je pokračovat v tom, co on přinesl, totiž zakotvenost v lásce. Jenom láska dokáže činit skutky plodné, tedy takové, aby byly znamením přítomnosti Božího království. Ježíš své učedníky-přátele povolává, vyvoluje, k této plodnosti. Být Božím a Ježíšovým přítelem je obrovským závazkem. My si to tak vesměs nepřipouštíme, protože bychom museli jednat jinak. Ježíš mluví i o radosti, tedy o další emoci, resp. postoji, jako o důležitém odkazu Ježíšově. Ježíšovi přátelé mají pokračovat v jeho díle lásky, mají je plodně rozvíjet, protože to vede k radosti, k šíření Božího království na zemi. Přítel je schopen dát svůj život všanc, když může přítele zachránit, když mu může pomoci. To je onen metr k poměřování skutečné lásky coby životního postoje a Ježíš jde všem svým přátelům vzorem. Přátelství je náročný vztah, ale také jeden z těch nejkrásnějších a nejcennějších – Ježíš nám ho nabízí, ale také ho od nás očekává.