Středa 24. 1. 2024 – 3. týden v mezidobí, památka sv. Františka Saleského
2 Sam 7,4-17
Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. Kdekoli jsem chodil s izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jakou (biji) ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem (ji) odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy." Nátan mluvil k Davidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.
David se rozhodl postavit chrám, místo pro kult Hospodina. Avšak prorok Nátan, jenž původně s Davidovým plánem souhlasil, dostává od Hospodina poselství pro Davida: nikoliv David Hospodinu, ale Hospodin Davidovi zbuduje dům, tedy mu zajistí pokračování jeho rodu jako vládnoucí dynastie. Pro Davidovce byl tento text velmi důležitý, neboť legitimizoval jejich mocenské postavení. Nikoliv dynastie Saulova, nýbrž Davidova má zajištěno výsadní postavení. Jde o velké zaslíbení ze strany Hospodinovy, protože se zavazuje, že sice bude i vyvolence trestat jako ostatní, pokud se prohřeší, sejde z cesty věrnosti a poslušnosti, ale neodejme mu svou přízeň.
Toto proroctví je v tradici interpretováno mesiánsky, neboť Hospodin zaslibuje trvalou přízeň Davidovým potomkům, „královský trůn navěky“. Křesťané toto proroctví vztahují na Ježíše Krista, stojícího v linii Davidově, Židé kolektivně na sebe.
Často máme své představy, jak nejlépe sloužit Hospodinu, Bůh nám však může ukázat zcela jinou cestu. On nepotřebuje naše uctívání, naše dary, naši snahu si jej „koupit“, ale chce nás, naši přítomnost, chce být s námi. Proto nám leckdy naše plány překazí, aby nás probudil, abychom pochopili, že obdarováváni jsme my, aby nás vyvedl ze závislosti na našich představách o něm, abychom si všimli jeho přítomnosti. Bůh je jiný, než jak si ho představujeme, jak ho interpretujeme, jak jsme si jím jistí, resp. jak jsme si jisti svou správnou představou o něm.
Mk 4,1-20
(Ježíš) začal opět učit u moře. Shromáždil se u něho velký zástup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup stál u moře na břehu. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl: "Slyšte! (Jeden) rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože nezapustilo kořeny. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udusilo ho, takže nepřineslo plody. Jiné však padlo na dobrou půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinásobný, jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný." A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Když byl (později) sám, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, (jaký smysl mají) podobenství. A řekl jim: "Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenstvích, ‚aby se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno‘." A řekl jim: "Nerozumíte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem ostatním podobenstvím? Rozsévač rozsévá slovo. Těmi na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, (se rozumějí) ti, kteří ho slyší, ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. (Podobně je tomu) u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: když to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. U jiných se rozsévá do trní: ti slovo slyší, ale světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, (se rozumějí) ti, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný."
Když jsme byli v Izraeli, tak jsme názorně viděli, co měl Ježíš před očima, když vyprávěl své podobenství: políčko, cesta, křoví, kamení i ti ptáci. Vypěstovat na tom úrodu není snadné. A dřív neměli secí stroje (a na tom kusu půdy, kterým jsme šli, by to ani moc nešlo), takže se selo ručně. Zcela reálný obraz. Ježíš ho používá k výkladu o svém slově, o své činnosti ve prospěch lidí. Nechápavost učedníků je a není pochopitelná. Je to tak realistický obraz, že učedníci mohli uvažovat, zda Ježíš mluví opravdu o setí obilí nebo o něčem jiném. A proč. Ježíšovo vysvětlení, proč mluví v podobenstvích odkazuje na Iz 6,9n. Je to jakési zpětné hodnocení situace Ježíšova nepřijetí jeho současníky.
Zrna je rozseto hojně, ale úspěch úrody záleží na tom, do jakých podmínek zrno padne. Zrno jsou Ježíšova slova, půda pak lidský postoj k nim. Ježíš tak charakterizuje různé skupiny lidí, kteří se k němu vztahují, poslouchají jeho slova, ale nic v nich nezůstane, nebo poslouchají sice s radostí, ale užitek nepřinášejí, protože jsou nestálí, nemají vytrvalost, nebo mají jiné priority, jimž nakonec dají přednost, takže to, co slyšeli, potlačí, překryjí svými zájmy. Poslední skupina pak přináší plody z toho, co přijala – každý z ní podle svých možností. A nezáleží na tom, jak vysoký výnos to je, což je důležité. Ježíš výnos nehodnotí, důležitá je plodnost sama o sobě.
Ježíš byl marnotratný a rozséval bez ohledu na okolnosti a ponechal člověku, aby se rozhodl, co s darem života udělá. Ježíš zasel své slovo a zasévá je stále i do nás. Je na nás, co s jeho poselstvím uděláme, zda jeho setba v nás vydá plody. Ježíš rozsévá marnotratně a nestará se úzkostlivě, kam jeho slovo padne. To můžeme dělat i my bez starosti o výsledek – a nemusí jít jen o slovo.
Ostatně sv. František Saleský byl takovým člověkem. Jeho smysl pro realitu byl obdivuhodný, jeho laskavost proslulá. Boha může uctívat každý, každý může být plodný, když respektuje náležitosti svého postavení, své možnosti, povinnosti i nadání a dary.