Čtvrtek 24. 8. 2023 – 20. týden v mezidobí, sv. Bartoloměj

Zj 21,9b-14

Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

Završení dějin – sestoupení nového Jeruzaléma od Boha, jenž je zároveň označen za choť Beránkovu, církev. Jeho nejvýraznější charakteristikou je záře. Září Boží vznešeností. Útěšná vidina církve, neboť je již očištěna trvalým spojením s Beránkem. Toto završení dějin však již začalo a jeho nositelem může být každý z nás, pokud z nás září Boží vznešenost. Hradby symbolizují jednotu Božího lidu staré i nové smlouvy: andělé nad branami symbolizují dvanáct izraelských kmenů, základní kameny hradeb 12 apoštolů.  

Ve skutečnosti moc nezáříme, ale můžeme. Nic není ztraceno.

Jan 1,45-51

Filip potkal Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Filip odpověděl: „Pojď a podívej se!“ Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Natanael skepticky pozoruje Filipovo nadšení. Nenechá se jen tak snadno nachytat. Ježíš ho dokonce za jeho obezřetnost pochválí. Natanael je tím zcela vyveden z míry, ale Ježíš ho na jedné straně vrací zpět na zem, na druhé mu sděluje, že to vše je jen začátek, že společenství s ním mu otevře mnohem širší obzor.

Je na místě věci zkoumat, nepodléhat kdejaké teorii a náboženské vlně. Důvěra v Ježíše otevírá nebe a dovoluje věci vidět jinak.