Neděle 24. 9. 2023 – 25. neděle v mezidobí

Iz 55,6-9

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky jako myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smyšlení od smyšlení vašeho.

Izraeli v exilu se otevírá naděje na nový začátek. Ten však není možný bez obrácení. Hospodin nabízí novou budoucnost, protože on má na mysli dobro svého lidu, a to i přes nevěrnost Izraele. Bůh není člověk, on nepotřebuje se mstít, odplácet nevěru odmítnutím. Avšak čas spásy, čas Božího navštívení je třeba využít, a to tak, že se člověk znovu k Hospodinu vrátí, přikloní, bude důvěřovat a chodit po jeho cestách. Dějiny nepřestávají být v Boží ruce, i když to tak nevypadá.

Flp 1,20c-24.27a

Bratři! Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Pavel se těší na plné společenství s Kristem, ale přece si uvědomuje svou zodpovědnost za poslání, které dostal. Tento úryvek je klasickou ukázkou toho, co by sv. Ignác nazval indiferentností, tedy nelpěním na ničem. Rozhodující je prospěch církevního společenství, naplnění poslání. Pavel se nerozhoduje mezi smrtí (bytí s Kristem) a příjemným životem, nýbrž mezi touhou po společenství s Ježíšem v Božím království a službou, o níž ví, že mu bude přinášet mnoho problémů, útrap a nesnází.

Mt 20,1-16a

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na (mou) vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'“

Tohle podobenství je svým posláním velmi podobné podobenství z Lk 15 o marnotratném synu, resp. o „marnotratném“ otci a dvou ztracených synech. Bůh dává bez zásluh, a to se tak úplně neshoduje s lidskou logikou. Bůh chce každému člověku nabídnout společenství se sebou. Tento dar není měřitelný, někdo na něj zareaguje brzo, jiný až na konci života. Bůh se těší z každého a každému je ochoten se dát, když onen člověk si toho všimne.

Dobře víme, jak máme tomuto podobenství rozumět, ale přesto to v realitě často nevnímáme tak velkoryse. Tohle podobenství nabádá člověka k velkorysosti, k opuštění závisti a negativního myšlení o druhých, kteří z našeho pohledu mají leccos takříkajíc zadarmo na rozdíl od nás, k opuštění sebelítosti a činění si nároků na zvláštní postavení, zacházení, privilegia. Zároveň je pozváním k radosti nad Boží velkorysostí a šancemi pro každého.

Boží (nebeské) království je jako hospodář, který neustále vychází, aby dopřál každému podíl na životě. Je to veličina dynamická, jež skrze lidi a události vstupuje do života konkrétních jednotlivců. Možná je na tomto podobenství nejzajímavější právě to, jak Bůh neustále člověka hledá, vchází za ním. V kontrastu s tím pak stojí nespokojenost lidí, kteří vidí jen své zásluhy a daru zájmu, daru možnosti žít, mít prostředky k životu, si nestačili všimnout.