25. 12. 2023 ve dne Hod Boží vánoční

Iz 52,7-10

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Hospodin se vrací na Sión, Hospodin přichází tam, kde je jeho místo uprostřed lidí. Hospodin bude přebývat uprostřed svého lidu. To je pravý důvod k radosti. Bůh k nám znovu přichází, znovu nám připomíná, že si zvolil místo mezi námi, uprostřed svého lidu. Je krásné přinášet dobrou zprávu, být poslem dobrých zpráv. Náš svět tak bohužel nastaven není. Neustále čteme špatné zprávy o válkách, katastrofách, lidském zlu, ale poselství naděje a radosti jsou zřídkavá. Přesto Vánoce nám připomínají, že ona dobrá zpráva o přítomnosti Boží v našem světě platí.

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? A dále: ,Já mu budu otcem a on mi bude synem.‘ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: ,Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!‘

Bůh k nám promluvil skrze svého Syna. Co to znamená? Boží slovo je tvůrčí slovo, slovo, které buduje i boří nepravost. Ono promluvení skrze Syna znamená jeho pozemskou existenci a naplnění poslání, které měl Syn od Otce. Toto Boží slovo se vrátilo k Otci. Úvod Listu Židům zdůrazňuje Ježíšovu důstojnost jako Boží Syna, která přesahuje důstojnost andělů. V návaznosti na to i důstojnost těch, kdo věří v Ježíše Krista a sdílejí jeho synovství, je velká, větší než andělů. Vědomí této důstojnosti by měla člověka těšit, ale zároveň ho i zavazuje.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

Prolog Janova evangelia zpracovává stejnou tematiku jako úvod Listu Židům, vtělení Božího Syna a jeho poslání. Prolog ji ovšem rozvádí mnohem obšírněji. Vedle Ježíšova významu mluví i o poslání Jana Křtitele jako toho, kdo je svědkem. Svědek odkazuje na skutečnost, na toho pravého, nevstupuje na jeho místo. Svědek se ztrácí za svým svědectvím. I my jsme povoláni být svědky, je proto důležité, abychom nestavěli na odiv sebe, ale toho, o němž máme svědčit. A naše svědectví musí být věrohodné. Aby ovšem člověk mohl svědčit, musí poznat realitu, musí být účastníkem oné skutečnosti, tedy musí mít sám zkušenost s tím, o němž má či chce svědčit.

Boží Slovo-Logos ozařuje temnotu, nabízí se člověku, ale přesto není přijato většinou těch, k nimž přichází. Pokud ovšem člověk přijme toto světlo, pak to pro něj má dalekosáhlé důsledky. Může se na tomto světle podílet, může skrze ně vidět věci, jež pro ostatní zahaluje temnota. Může toto světlo šířit.