Čtvrtek 25. 4. 2024 – 4. týden velikonoční, svátek sv. Marka
1 Petr 5,5b-14
Milovaní! Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným‘. Pokorně se proto skloňte pod mocnou ruku Boží, a on vás povýší, až k tomu přijde čas. ‚Na něj hoďte všechnu svou starost‘, vždyť jemu na vás záleží. Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po (celém) světě musejí také tak trpět. Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro (zásluhy) Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.
Píšu vám toto krátké psaní prostřednictvím Silvána, kterého pokládám za věrného bratra; chtěl jsem vám dodat odvahy a dosvědčit vám, že toto je pravá Boží milost; stůjte v ní. Spoluvyvolená (církevní obec) babylónská vás pozdravuje, rovněž Marek, můj (duchovní) syn. Pozdravte se ve spolek políbením lásky. Pokoj vám všem, kteří jste spojeni v Kristu.
Autor listu nabádá k důvěře v Boha. Ta ovšem není postavena na představě, že Bůh všechno zařídí a odstraní překážky z cesty, i když autor vyzývá své adresáty „na něj hoďte všechnu svou starost“. Výrok pochází z mudroslovné tradice, zejména žalmů (zejm. 55,23) a je výzvou k pokoji srdce. Bůh se stará, a to i v situaci, která je těžká a bez jasného východiska. Bůh se opravdu stará, ale leckdy jinak, než si přejeme. Je těžké tomu porozumět. Nicméně adresáti mají být střízliví, tedy vyhodnocovat adekvátně realitu, a bdít, tedy neusínat na vavřínech a všímat si přítomného zla, jemuž je třeba čelit. Autor listu naráží na situaci ohrožení křesťanů ze strany většinové společnosti a ujišťuje je, že jejich obtížná situace má smysl, protože jim dovolí oddělit podstatné od nepodstatného, žít v pravdě, neztrácet naději a odvahu. Krize a těžké situace nejsou nikdy příjemné a netřeba je vyhledávat, jsou však vždy (viděno zpětně) šancí k růstu.
Dnešní mešní čtení je zařazeno do bohoslužby slova kvůli zmínce o Markovi coby duchovním synu Petrovu. Marek (Marcus) byl velmi rozšířené římské jméno. Vzhledem k tomu, že list je s největší pravděpodobností pseudepigrafem, tak spojení Marka, známého ze Skutků, a Petra je historicky těžko doložitelné. Opírá se o starou církevní tradici od Papiáše (uváděnou v Eusebiových Církevních dějinách) z poloviny 2. století.
Autor tu navazuje na pavlovskou korespondenci, a to i na políbení lásky. Odkaz na babylonskou obec může být odkazem na obec v Římě, jak se většinou uvádí, ale může to být i obecnější odkaz na diasporní situaci. Babylon jako symbol pro Řím se objevuje ve Zjevení Janově, jež je nejspíš z poloviny 90. let 1. století.
Mk 16,15-20
Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se." Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
Jde o závěrečné verše kanonického, nicméně dodatečného závěru Markova evangelia, jenž pracuje s motivy z jiných evangelií i Skutků. Zde je převzata výzva ze závěru Matoušova evangelia zmrtvýchvstalého Ježíše k učedníkům, aby hlásali evangelium po celém světě. Ježíš učedníkům slibuje moc nad zlem a ochranu. Hady a jedy lze brát jako symbol pro vítězství nad úklady a lstivostí prostředí, do něhož jsou vysíláni. Autorova zaslíbení nemají vést k nerozumnému jednání učedníků, nýbrž k odvaze čelit nebezpečí a problémům. Učedníci pak podle evangelisty Ježíšovy výzvy vzali za své a v jejich naplňování byli úspěšní, protože zůstali ve spojení se zmrtvýchvstalým Pánem, protože mu zůstali věrní. Ježíš už není součástí pozemského světa, ale přesto je přítomen v díle, které koná skrze své učedníky. Jimi jsme i my.
