Sobota 25. 9. 2021 – 25. týden v mezidobí

Zach 2,5-9.14-15a

Zdvihl jsem oči a viděl jsem: Hle – muž, který měl v ruce měřicí provaz. Zeptal jsem se: „Kam jdeš?“ Odpověděl mi: „Měřit Jeruzalém, abych viděl, jaká bude jeho šířka a jaká bude jeho délka.“ A tu se objevil anděl, který se mnou mluvil, a naproti němu jiný anděl. A vyzval ho: „Běž a řekni tomuto jinochovi: V Jeruzalémě bude bydlet takové množství lidu a dobytka, že bude (městem) bez hradeb. Já mu budu – praví Hospodin – ohnivou hradbou kolem dokola a slávou uprostřed něho. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle – přicházím, abych přebýval uprostřed tebe – praví Hospodin. Toho dne se mnohé národy přidají k Hospodinu, stanou se mým lidem.“

Aggeův současník Zachariáš (poslední třetina 6. stol. př. n. l.) mluví o stavbě Chrámu a výstavbě Jeruzaléma z trochu jiné perspektivy, a to z perspektivy radostného zaslíbení ochrany. Podstatou budování Chrámu a svého města Jeruzaléma je vytvoření místa přebývání s Bohem. Město nemusí mít hradby, protože sám Hospodin je bude chránit tak, že je nemůže nikdo zničit, neboť bude v něm. A když bude Hospodin uprostřed svého lidu, pak to bude mít univerzální účinek – všichni budou moci náležet k Hospodinu. Je jasné, že tato vize se naplní zcela až v Božím království, ale je vizí, která otevírá naši perspektivu a dodává odvahu: budeme-li tím místem, tím „městem“, kde přebývá Hospodin, přidají se mnozí a i oni se stanou vyvoleným lidem. Jak málo by stačilo…., a přece toho nejsme schopni.

I my sami jako jednotlivci, konkrétní osoby, jsme voláni k tomu, aby v nás byl Bůh a byl naší slávou.

Lk 9,43b-45

Když se všichni divili tomu, co Ježíš konal, řekl svým učedníkům: „Vy si dobře povšimněte těchto mých slov: Syn člověka bude vydán lidem do rukou.“ Oni však té řeči nerozuměli; (její smysl) zůstal pro ně zahalen, takže to nepochopili. Báli se ho však na to zeptat.

Učedníci se opravdu báli zeptat, nebo se báli, že to, co Ježíš říká, je pravda, kterou nechtějí slyšet? Jsou věci, které nechceme vidět ani slyšet, kterým nechceme rozumět, a proto se pro jistotu neptáme. Ježíš konal mnoho pozoruhodných skutků (zázraků a mocných znamení), což vyvolávalo údiv i obdiv. Ale Ježíšovi šlo o něco jiného, o pochopení toho, co těmito skutky zvěstuje. Proto učedníky varuje před tím, aby jeho poslání spatřovali právě v těchto mocných činech, a upozorňuje je znovu na podstatu svého poslání a jeho nutné důsledky, jež s údivem a obdivem nemají nic společného. To je však na ně příliš. Ježíš zázraků a povzbudivých slov se člověku líbí, vyhovuje mu. Ježíš na kříži je problém. A je obtížné za ním vidět to zmrtvýchvstání, na něž si člověk tak snadno nesáhne jako na ty zázraky.