Středa 25. 9. 2024 – 25. týden v mezidobí
Př 30,5-9
Každé slovo Boha je vytříbené, on je štítem pro ty, kdo se za něj skryjí. K jeho slovům nic nepřidávej, aby tě nepokáral a nebyls usvědčen ze lži. Dvojí věc žádám od tebe, neodpírej mi ji, dříve než zemřu: Podvod a lež vzdal ode mě, ani bídu, ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí, abych se z přebytku nestal nevěrným a neřekl: Kdo je Hospodin? – nebo z bídy abych nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
Poučení z knihy Přísloví tak trochu připomínají modlitbu Otčenáše. Boží slovo je třeba brát vážně, tedy Boha samotného. Je třeba ho ctít a nezneužívat jeho slovo k vlastnímu prospěchu. Zaštiťovat se Bohem pro vlastní prospěch je špatné a nevyplácí. Ten, kdo to dělá, bude posléze odhalen jako podvodník. Další prosba se týká obživy. Je třeba prosit a usilovat o to, aby člověk mohl důstojně žít, ale nadbytek je nebezpečný, protože člověk ztrácí vědomí daru a závislosti. Stejně tak úplná chudoba, nedostatek toho, co člověk potřebuje, může vést ke špatnému jednání, krádežím a podvodům. V Otčenáši se také prosí o potřebné věci k životu.
Lk 9,1-6
Ježíš svolal svých Dvanáct (apoštolů), dal jim sílu a moc (vyhánět) všechny zlé duchy a léčit nemoci. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, zůstávejte tam a odtamtud se vydávejte na cestu. A když vás někde nepřijmou, při odchodu z toho města si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a procházeli vesnice, všude hlásali radostnou zvěst a uzdravovali.
Ježíš dává svým učedníkům podíl na svém charismatu, aby mohli účinně hlásat Boží království. Mají se spoléhat na Boží ochranu a nezajišťovat se. Mají přijmout nabídnuté pohostinství a nesnažit se o nic lepšího, nýbrž se plně věnovat hlásání. A když je někdo nepřijme, mají jít dál. A učedníkům se dařilo, hlásali i uzdravovali, tedy i svými skutky dokládali, že jejich hlásání je pravdivé. Hlásání, které není doprovázeno věrohodným svědectvím vlastního života, činy ve prospěch druhých, je neúčinné. Aby člověk mohl konat dobro a svědčit o Bohu a jeho lásce, nepotřebuje se napřed zajistit, naopak.
