Sobota 26.10. 2024 – 29. týden v mezidobí

Ef 4,7-16

Bratři! Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: ‚Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.‘ Když však ‚vystoupil‘, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.

Autor pokračuje ve svém apelu na jednotu církevní obce, resp. církve jako takové, protože tento list má spíše podobu encykliky než listu do konkrétní obce. Ostatně určení do Efezu je dodatečné. Důležité není, jaké máme dary, ale že každý z nás má duchovní dar podle Božího plánu. Kristus má pro každého poslání v rámci církve i světa. Jeho cílem je sjednocení světa ve víře a lásce. A k tomu může každý z nás svým dílem přispět. V jednotě je síla, takže když budeme vytvářet jednotné společenství, tak nás nápory zvnějšku nemohou ohrozit, budeme s to odolávat všelijakým fake news, dezinformacím, katastrofickým vizím, proroctvím kdekoho. 

Lk 13,1 -9

K Ježíšovi přišli se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'“

Pilát měl i historicky velmi nevybíravé způsoby jednání a Židy nenáviděl, pohrdal jimi. Ježíš v Lukášově evangeliu používá událost, o níž jinak nemáme další zprávy (nejspíš takových Pilátových akcí bylo více a nepřesahovaly lokální rozměr), k varování před spoléháním na sebe, na svou chytrost, na své prostředky a postavení. Neštěstí a smrt nejsou jednoduše důsledkem hříchu, trestem, ale při spoléhání na svou bezúhonnost, na své sebezabezpečení může člověk špatně dopadnout. Obrácení neznamená jen morálně správné jednání, tedy dodržování Desatera a jiných ustanovení, ale především obrácení k Bohu, kladení naděje do něj, akceptování toho, co on nabízí a slibuje.

Ke svému varování přidává Ježíš ještě podobenství o Boží trpělivosti. Bůh nabízí čas k obrácení, ale ten je svým způsobem limitovaný. Je třeba jej využít, než bude pozdě, než přijde definitivní konec – individuální i všeobecný.