Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a

Já, Jan, viděl jsem anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. Tu jeden silný anděl zvedl kámen podobný velkému žernovu a hodil ho do moře se slovy: „Se (stejnou) prudkostí bude svrženo velké město Babylón, že po něm nezůstane stopa. Hlas harfeníků, pěvců, pištců a trubačů se už v tobě neozve. Žádný mistr jakéhokoli řemesla se už v tobě neukáže. Klepání mlýna už v tobě nezazní. Světlo lampy už v tobě nezazáří. Hlas ženicha a nevěsty se už v tobě neuslyší. Neboť tvoji velkoobchodníci byli velmoži na zemi a tvými kouzly byly svedeny všechny národy. Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas velkého zástupu v nebi: „Aleluja! Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé: vykonal soud nad tou velkou nevěstkou, jež svým smilstvem kazila zemi, a pomstil krev svých služebníků, (která lpěla) na jejích rukou!“ Pak znovu opakovali: „Aleluja! Dým z něho stoupá na věčné věky!“ A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!“

Nakonec je uzurpátorská politická a ekonomická moc zničena. Babylón je kryptogramem pro Řím: minulost a přítomnost jsou tu prolnuty (Babylón jako symbol ničitelské moci ze 6. stol. př. n. l. s odvlečením obyvatelstva Jeruzaléma a Judska do Babylónské říše). Autor Zjevení si byl dobře vědom, že politická moc je vždy spojena s mocí ekonomickou.

Boží silou nakonec všechny nepřátelské mocnosti vezmou za své, někdy to ovšem trvá – ani Řím nepadl v době, kdy bylo Zjevení napsáno (konec 1. stol.), naopak nabíral na síle a moci. Přesto byly jeho dny v očích Božích sečteny. A tak je to dodnes, i když je nám to těžké uvěřit. Boží mlýny opravdu melou pomalu, ale jistě. Někdy je to i naše štěstí, že Bůh nezasahuje hned.

Lk 21,20-28

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojskem, pak vězte, že je blízko jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor; kdo budou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou; kdo budou na venkově, ať do města nevcházejí, protože to jsou dny odplaty, kdy se naplní všechno, co je psáno. Běda ženám, které budou v těch dnech těhotné nebo budou kojit! Přijde totiž velká pohroma na tuto zemi a Boží trest na tento lid: padnou ostřím meče, budou odváděni jako zajatci mezi všechny národy; po Jeruzalémě budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní. Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“

I v evangeliích se nacházejí pasáže, jež jsou líčením konce pomocí obrazů nejrůznějších katastrof a pohrom podobné knize Zjevení. Tohle je jedna z nich. Autor evangelia má před očima zkázu Jeruzaléma v roce 70 jako symbol závěrečného zúčtování, symbol konce světa. Ale toto Ježíšovo varování nemá vést k úzkosti, nýbrž k odvaze: „vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“, neboť přichází Syn člověka, a to s velikou mocí a slávou. Naplní se čas, budou uzavřeny pozemské dějiny – a v nich se teprve uzavřou i osobní dějiny každého jednotlivce.

Čas je, jak se dnes říká, nejcennější komoditou, nebo jednou z nejcennějších, protože jej nelze zastavit, nic nelze vrátit, vše se odehrává v čase. Čím je člověk starší, tím rychleji čas ubíhá – važme si proto času a využijme jej k radosti, dobru, lásce. Proslulá věta „nemám čas“ nechť není výmluvou pro naši neochotu, nelásku, lenost a pohodlnost. Člověk má vždycky čas pro to, co považuje za důležité. A těšme se z toho, že nás čeká krásná budoucnost.