Pátek 26. 11. 2021 – 34. týden v mezidobí
Dan 7,2-14
Daniel se ujal slova a řekl: Viděl jsem v nočním vidění, a hle – čtyři větry nebes rozbouřily veliké moře. A z moře vystupovaly čtyři veliké šelmy, navzájem se lišící. První byla jako lev a měla orlí křídla; viděl jsem, že křídla jí byla vytržena, (šelma) byla zdvižena od země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. A hle – jiná šelma, druhá, podobná medvědu, byla vzpřímena na jedné straně, měla mezi zuby ve své tlamě tři žebra a říkali jí: „Vstaň, jez mnoho masa!“ Díval jsem se dále, a hle – jiná šelma jako levhart, měla na zádech čtyři ptačí křídla, čtyři hlavy měla ta šelma a byla jí dána moc. Potom jsem se díval v nočním vidění, a hle – čtvrtá šelma, strašlivá, děsná a mimořádně silná; měla veliké zuby ze železa, žrala a drtila, a co zbylo, rozdupala nohama. Lišila se od všech dřívějších šelem a měla deset rohů. Pozoroval jsem rohy, a hle – jiný malý roh vyrostl mezi nimi. Tři z dřívějších rohů byly před ním vytrženy, a hle – v onom rohu byly oči jako lidské a ústa, která mluvila zpupně. Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se: tu pro zpupná slova, která roh mluvil, byla šelma zabita, její tělo zničeno, byla vydána napospas ohni. Také ostatním šelmám byla odňata moc a byla jim vyměřena doba života na čas a dobu. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Část tohoto textu, tj. poslední dva verše o Synu člověka, se četla v neděli. Celý tento text je naplněn obrazy a symboly, které odkazují k apokalyptice, a je také zřejmé, jak právě takovéto části knihy Daniel byly zdrojem pro obrazy Zjevení Janova. Jednotlivé šelmy odkazují na negativní zkušenosti s velkoříšemi, které likvidovaly Izrael. Poslední z nich byla říše Seleukovců; za jejich násilného panování byla kniha Daniel sepsána či definitivně dokončena. Proti zvířeckosti pozemských říší a jejich vladařů stojí nebeská sféra (Boží království či panování) bez časového omezení a její soudcovská moc, která znamená likvidaci veškerého zla. Stařec velikého věku (Věkovitý)-Bůh přenechává svou moc tajemné postavě Syna člověka. Zatímco pozemští vládcové vládnou jako despotové a ničí vše, co jim stojí v cestě, a proto propadnou záhubě (jsou tak jako tak smrtelní), je panování Boží věčné a založené na úctě a radosti.
Lk 21,29-33
Ježíš pověděl (svým učedníkům) toto přirovnání: „Podívejte se na fíkovník a všechny ostatní stromy: když vidíte, že už pučí, sami poznáváte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“
Ježíš se blíží konci svého života, a proto se snaží svým učedníkům různým způsobem vyložit, co ho i je čeká. Ale nemusejí se bát, protože pokud postaví svůj život na důvěře v něho, v jeho slovo, stanou se účastníky Božího království. Kdy se tak naplno stane, není rozhodující. Člověk je obdařen poznávacími mohutnostmi a je na něm, aby je využíval k rozpoznání znamení času. Rozpoznat znamení času znamená dobře interpretovat realitu a adekvátně na ni reagovat ve vztahu k Božímu království.
