Pátek 26. 3. 2021

Jer 20,10-13

Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: „Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!“ Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Jeremiáš se stal pro svou zvěst nepřítelem všech, a to i těch, kdo s ním původně žili v přátelství. Byl totiž nesmírně nepohodlným. Pro samotného Jeremiáše to vůbec není snadné, také by raději hlásal něco jiného nebo mlčel, ale nemůže. Boží slovo v něm je příliš silné, pálí ho, takže musí mluvit. Nezbývá mu nic jiného než spoléhat na Hospodina, a to v situaci, kdy jeho protivníci jsou přesvědčeni, že oni reprezentují Boží vůli, že Boží přízeň je na jejich straně.

Osud Jeremiášův je tak předznamenáním osudu Ježíšova. Při vší úctě a respektu k druhým je třeba hájit pravdu i za cenu nepřízně. Není možné se „zalíbit všem“.

Jan 10,31-42

Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha.“ Na to jim Ježíš řekl: „Ve vašem Zákoně je přece psáno: `Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova – a Písmo nemůže být zrušeno – můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: `Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a (konečně) pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl. Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda.“ A mnoho jich tam v něho uvěřilo.

Ježíš překážel, protože narušoval nároky svých oponentů na výklad Boží vůle, protože se vymykal, protože zůstal věrný sám sobě a svému poslání od Otce. Protože jeho oponenti měli jasnou představu, o tom, co Bůh smí a nesmí, jak mají běžet dějiny spásy, nebyli s to Ježíše přijmout v jeho poslání a postavení u Boha, přestože to z jeho skutků bylo zřejmé. Svým způsobem to muselo být jasné i jim. Ale ten, kdo nechce vidět skutečnosti, vidět pravdu, ji nevidí, protože se nedívá; je slepý svým přesvědčením o realitě. Ježíš se nenechal spoutat nástrahami svých protivníků a dál pokračoval ve svém poslání. To mnohé oslovilo.

Ježíš se svými oponenty mluví, snaží se jim ukázat skutečnost, ale když to k ničemu nevede, odejde. To je leckdy nejlepší řešení.