Středa 26. 6. 2024 – 12. týden v mezidobí
2 Král 22,8-13; 23,1-3
Velekněz Chilkijáh řekl sekretáři Šafanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáh dal knihu Šafanovi a ten ji přečetl. Sekretář Šafan přišel ke králi, a když mu podával zprávy, řekl: „Tvoji služebníci sebrali peníze, které se nalezly v chrámě, a odevzdali je mistrům dělníků, pověřených prací v Hospodinově domě.“
Přitom oznámil Šafan králi: „Kněz Chilkijáh mi odevzdal nějakou knihu“ – a Šafan ji četl před králem. Když král slyšel slova Zákona, roztrhl si šat a poručil knězi Chilkijáhovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Micheášovu, sekretáři Šafanovi a Ašajáhovi, královskému ministru: „Jděte se zeptat Hospodina na to, co říká tato kniha, která byla právě nalezena, o mně, o lidu, o celém Judovi, neboť velký musí být Hospodinův hněv, který vzplál proti nám, poněvadž naši otcové neposlouchali slova této knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní psáno.“ Král obeslal všechny přední muže Judy z Jeruzaléma a shromáždil je k sobě. Král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci, všechen lid od malého k velkému. Dal číst posluchačům všechna slova smlouvy nalezené v Hospodinově domě. Král stál na vyvýšeném místě a sjednal před Hospodinem smlouvu, že budou jednat podle Hospodina, zachovávat jeho příkazy, výstrahy a nařízení celým srdcem a celou duší, že budou uplatňovat slova této smlouvy, napsaná v této knize. Všechen lid se ke smlouvě přidal.
Tato událost se odehrála v roce 622 př. n. l., když byla při úpravě Chrámu nalezena kniha Zákona, nejspíš tzv. Deuteronomistická zákoník (Dt 12-26). Na základě toho judský král Josiáš provedl reformu zejména v náboženské oblasti. Kult Hospodina byl centralizován do jediného chrámu – Jeruzalémského, byl prosazován monoteismus (ne už jen monolatrie, tj. uctívání jednoho božstva) a upraven kult. Bohužel tato reforma přišla relativně pozdě, král Josiáš zahynul v boji proti faraonovi Nechovi II. v roce 609 př. n. l. Vše nakonec skončilo babylonským exilem. Nicméně tato reforma ovlivnila další náboženský život v Judsku (Židů) a hrála důležitou roli pro přežití (zachování vlastní identity) v babylonském exilu i potom po návratu.
Leckdy přicházejí některé události, některá rozhodnutí jakoby příliš pozdě. Z hlediska jejich současnosti to tak může být, ale pokud jsou to správné kroky, nezaniknou, nejsou zbytečné, i když v dané chvíli už nemají tu sílu, kterou by třeba dříve mohly mít. U Boha není čas, proto dobro, spravedlnost, věrnost, láska … mají svou platnost vždycky.
Mt 7,15-20
Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Copak se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláků fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“
Poznávacím znamením dobrého či špatného/zlého člověka jsou výsledky jeho činnosti. Slibotechen je vždycky hodně, těch, co své sliby plní, málo. Je ovšem dobré starat se o to, abychom my patřili mezi ty, jejichž ovoce je dobré. Co je dobré ovoce? To není tak snadné říci: snad lze tento výrok chápat tak, že člověk přináší dobré ovoce, když jeho činy dlouhodobě odpovídají jeho slovům, když přinášejí užitek celému společenství a ne pouze jemu samotnému, když klade dobro společenství před své vlastní.
Ježíšova výzva je stále aktuální. Člověk je zodpovědný za to, čemu a komu uvěří, resp. se má snažit přemýšlet a ověřovat, nebýt líný a pohodlný, nenaletět na to, co je líbivé a pohodlné. Falešní proroci vždycky říkají to, o čem vědí, že lidé chtějí slyšet, podbízejí se, protože jim jde o vlastní prospěch, moc, prestiž.
