Pátek 28. 1. 2022 – 3. týden v mezidobí, sv. Tomáše Akvinského
2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17
Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: "Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše." David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: "Počala jsem." David pak poslal k Joabovi: "Pošli ke mně Chetitu Uriáše." A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: "Uriáš do svého domu nezašel." Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu. Druhého rána napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: "Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel." Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
Zkrácená verze příběhu o Davidovi, Uriášovi a Batšebě. David se uvelebil ve své pozici, a tak místo aby šel v čele svého vojska, jak se slušelo a patřilo, zůstal v pohodlí svého paláce. A jak tak bývá, měl dost času, takže si ho krátil lelkováním ze střechy svého paláce, při němž spatřil, co neměl – krásnou ženu při koupeli. Rozhodl se jí zmocnit, i když už byla vdaná. To mocní dělávají, i když dobře vědí, že se to nesmí. Batšeba nejspíš neměla na výběr, a tak s Davidem strávila noc. Z jejich spojení vznikl nový život, což dostalo Davida do úzkých. Z prekérní situace se pokusil vyklouznout tím, že povolal Uriáše z boje a snažil se ho přimět k manželskému styku s Batšebou, takže by dítě bylo považováno za jeho. To však nevyšlo. Uriáš byl Chetita, de facto cizinec, asi původně přistěhovalec, ale Davida, Božího vyvolence, předčil věrností a zodpovědností. Aby David zakryl svůj hřích, nechal Uriáše nepřímo zabít. A do svého zločinu zatáhl i vojevůdce Joaba. Uriáš zemřel a po povinném Batšebině smutku si David mohl Batšebu vzít a tak svůj hřích zakrýt.
David tu je jako odstrašující příklad zneužití moci, obětování nevinného kvůli vlastnímu hříchu ve snaze jej zakrýt. Všechno to začalo pohodlností, leností, nezřízeností a chtivostí. To byl prapůvod jeho hříchu. Ježíš varuje před chtivým pohledem. A nemusí být jen sexuálně motivován. Chtivost a nezřízená touha po něčem či někom mívají fatální důsledky. Člověk ztratí zábrany, ztratí ohled na druhé, na jejich důstojnost či majetek, zneužije své moci a vezme si, co mu nepatří. Tehdy jako dnes. Sexuální zneužívání je tématem současnosti, ale nejde jen o ně. Jde o zneužití postavení, nezvládnutí frustrace, o nadřazení vlastního uspokojení nad práva druhého člověka nebo i celé společnosti. A pak o bezohlednou snahu vlastní hřích zakrýt, ať to stojí, co to stojí.
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
Ježíš lidem vysvětluje povahu Božího království různými obrazy, metaforami a přirovnáními, aby jeho slova dobře chápali. Řeč o Božím království mohla vyvolávat falešné představy moci a úspěchu na jedné straně, na druhé, že se tyto představy nenaplňují: nespravedlnost nezmizela, politický útlak také ne, chudí jsou stále chudí, pokud ještě víc nechudnou …. Boží království není realizováno revolucí, roste Boží silou, nepozorovaně, protože roste v srdcích, myslích a skutcích lidí. Jeho začátky jsou nenápadné, dalo by se říci zanedbatelné, malé zrnko, a přece Bůh mu dá vzrůst jako tomu hořčičnému zrnku. Najednou je tu něco, čeho jsme si nestačili všimnout, ale je tu … Bohu se vyplatí věřit, že zůstává u díla, i když všechno nasvědčuje opaku.
Růst Božího království závisí i na nás, na naší angažovanosti, ale také trpělivosti, důvěře a víře ve smysl práce pro ně. Není naším úkolem kontrolovat růst a dělat si starosti, když to nedopadá podle našich představ, protože nevidíme tak snadno pod povrch, kde semeno klíčí. A i když vyrazí, tak nejsme s to je odlišit od plevele. Je třeba počkat na žeň, na zralost, na situaci, kdy už je jasno.
