Neděle 27. 11. 2022 – 1. neděle adventní

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle.

Útěšná vize proroka Izajáše ze začátku jeho prorocké knihy. Putování k hoře Siónu jako centru shromáždění národů je tématem, které se v prorocké literatuře objevuje víckrát. Je to vize rajského pokoje, vítězství Hospodina nad každým rozkolem. Tato vize je sice k naplnění až v budoucnosti, ale již nyní je třeba se na ni připravovat, jak naznačuje výzva k Izraeli (Jakubovu domu). Pokoj nastane, až všichni přijmou Boží záměry přátelství a lásky. Naučit se Božím cestám znamená naučit se žít v přátelství a pokoji s druhými.

Řím 13,11-14

(Bratři! Víte), jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

Metaforu spánku jako nežádoucího stavu použil Pavel víckrát. Spánek a noc jsou protikladem k bdělosti a dni, k činnému nasazení pro dobro. Pavel si tu půjčuje obrazy ze soudobého života, protože přátelská setkání (sympozia) se odehrávala v bohatých domácnostech v noci a často měla velmi nezřízenou podobu, jak to ostatně kritizoval i Filón Alexandrijský. Proti hýření, sexuálním výstřelkům, vychloubání se, předstihování se, jak to bylo v tehdejší společnosti zvykem, staví Pavel zaměření pozornosti jinam, do oblasti etiky a spirituality. Obraz svlečení starého a oblečení nového člověka může připomínat křest, ale i mysterijní kulty. Je to výzva k obnově, k novosti, která platí i pro nás dnes. Svlečení starého člověka pro nás nejspíš neznamená zanechání nepravostí, hříšné minulosti, nýbrž odložení rutiny, únavy, zevšednění posvátna, oblečení v Krista pak obnovu nadšení, radosti, hloubky života z víry.

Mt 24,37-44

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou (lidé) jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

S blížícím se koncem roku a oslavou vánočních svátků se objevují v liturgii texty zaměřené eschatologicky, texty, jež vyzývají k bdělosti, k připravenosti. Přes nejrůznější proroctví o konci světa, který se blíží, katastrofách následujícího roku a dalších let, jež se hojně objevují na internetu, konec světa tak rychle nečekáme, nicméně je na místě nepodléhat ani těmto katastrofickým scénářům, ale ani nespat na vavřínech. Nevíme, kolik času máme v životě k dispozici, proto je důležité jej využívat co nejlépe. Být připraven na setkání s Bohem znamená žít naplno, v radosti a důvěře, v zaměření na dobro, přátelství a lásku. Už v tom je totiž setkání s Bohem předjímáno.