Pondělí 27. 11. 2023– 34. týden v mezidobí
Dan 1,1-6.8-20
Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího chrámu: (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů. Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z izraelských synů, z královského nebo šlechtického rodu jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v královském paláci.
Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. Král jim též určil na každý den stravu z královských pokrmů i z vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem. Z Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh. Daniel si však umínil, že se neposkvrní ani pokrmem ani vínem z královského stolu; žádal proto nejvyššího komorníka, aby nebyl nucen se poskvrnit. Bůh vzbudil u nejvyššího komorníka milost a přízeň pro Daniela. Nejvyšší komorník však řekl Danielovi: „Bojím se jen svého pána, krále, který vám určil pokrm a nápoj; když uvidí, že jsou vaše tváře hubenější než ostatních jinochů, kteří jsou s vámi stejného stáří, uvalíte před králem vinu na mě.“ Daniel řekl tedy dozorci, kterého nejvyšší komorník ustanovil nad Danielem, Chananjáhem, Mišaelem a Azarjáhem: „Nuže, učiň zkoušku se svými služebníky po deset dní: ať je nám dávána zelenina k jídlu a voda k pití; srovnej pak naši tvář s tváří jinochů, kteří jedí královský pokrm, a podle toho, co uvidíš, jednej se svými služebníky.“ On jim tedy vyhověl v té věci a zkusil to s nimi po deset dní. Po uplynutí deseti dní se ukázalo, že lépe vypadají a lépe jsou živení než všichni jinoši, kteří požívali královský pokrm. Dozorce tedy rozkázal odnášet jejich příděl pokrmu a vína a dával jim zeleninu. Bůh pak dal těmto čtyřem jinochům vědění a pochopení pro každé písmo a moudrost; Daniel měl schopnost rozumět viděním a snům všeho druhu. Nejvyšší komorník je pak představil Nabuchodonosorovi, když se skončila králem ustanovená doba, v níž měli být uvedeni k němu. Král s nimi rozmlouval a nenašel se mezi všemi nikdo, jako byl Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh; zůstali tedy v královské službě. V každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je desetkrát schopnější nad všechny hadače a zaklínače, kteří byli v celé jeho říši.
Jak ukazuje příběh Daniela a jeho druhů, je důležité zůstat věrným sám sobě, svým ideálům a tradici, jež utváří můj život i život společenství, v němž jsem zakotven/a. Bůh se svých věrných ujme, i když to může mít leckdy nečekanou podobu. Tenhle příběh připomíná i knihu Ester, kdy Ester jedná velmi podobným způsobem. Věrnost Bohu, jež má vždy konkrétní dobovou podobu respektu k jeho ustanovením, vytváří prostor pro rozvoj života daného společenství. Není důležité, že tehdy šlo o jídelní předpisy, což je nám vzdálené, ale o uchování duchovní integrity i v odlišném prostředí, v prostředí, kdy většinová společnost má věci jinak nastavené. U nás to může být třeba nedělní bohoslužba nebo pravidelná modlitba, tedy jde o to, co je pro dané společenství zásadní a konstitutivní.
Lk 21,1-4
Ježíš se rozhlédl a pozoroval, jak bohatí dávají do chrámové pokladnice své dary. Spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam dala dvě drobné mince, a řekl: „Opravdu, to vám říkám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Ti všichni totiž dali darem něco ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla na živobytí.“
Tento text není výzvou, abychom jako např. sv. Antonín-Poustevník rozdali celý svůj majetek, tedy abychom vše, co máme, věnovali na farní či diecézní účet a neměli pak z čeho žít. Ježíš vyzdvihuje velikou úctu a oddanost té chudé vdovy, která se zříká všeho z lásky k Bohu. Ale nikoliv pro onen akt sám o sobě, nýbrž pro své učedníky, jejichž pohled mohl být ohromen velikostí darů, které dávali do pokladnice bohatí. Z hlediska čistě ekonomického byly ty dary zcela nesouměřitelné. Vdovin příspěvek pro provoz Chrámu neznamenal nic a těžko ho kdo vůbec zaznamenal, zatímco dary bohatých byly podstatné a nápadné. A přece měl ten vdovin mnohem větší hodnotu.
Nejde jen o peníze a majetek. Máme běžně tendenci hodnotit lidi podle velikosti jejich přínosu pro náš život nebo pro život společenství či společnosti, tedy kvantitativně. Jenže skutečná velikost daru spočívá ve velikosti lásky, která je do něj vložena. Stačí si připomenout Velepíseň na lásku sv. Pavla z 13. kapitoly 1. listu Korinťanům. Blíží se Vánoce a s nimi obstarávání dárků, zkusme je mnohem více vnímat z perspektivy darované lásky než materiální hodnoty.
