Úterý 27. 2. 2024 – 2. týden postní

Iz 1,10.16-20

Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata, poslechněte příkaz našeho Boha, gomorský lide! Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže, suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako (bílá) vlna. Jestliže ochotně poslechnete, budete jíst z dobrodiní země. Jestliže se však vzepřete, budete-li se bouřit, pohltí vás meč! Ano, (tak) promluvila Hospodinova ústa.

Jde o zkrácenou úvodní pasáž knihy Izajáš, která nastoluje zásadní téma: zanechte špatného jednání, uvěřte Bohu a on vás zachová, on vás obnoví. Jestliže Izrael pohrdne touto nabídkou obnovy, dopadnou na něj důsledky jeho zlého jednání, a to politické i ekonomické. Nejde jen o spirituální rovinu. Hospodin ústy Izajášovými varuje svůj vyvolený národ před katastrofou, která nastane, pokud adresáti nezmění své jednání, své postoje a neobnoví úctu k Bohu. Izajášova slova jsou určena na prvním místě představitelům národa, kteří jsou tu charakterizováni jako zkáze propadlí (sodomská knížata), ale pak všem, celému společenství (gomorský lide). Izajáš tak připomíná zničení Sodomy a Gomory (Gn 19) pro nepravosti, jichž se jejich obyvatelé dopouštěli. A jak souvisí sociální nespravedlnost, o níž tak vehementně prorok hovoří, s politickými a ekonomickými důsledky, ztrátou samostatnosti, národní katastrofou? Jistě ne bezprostředně a katastrofa není Božím trestem, nýbrž tím, že společnost, která nerespektuje základní práva a hodnoty lidí, není s to obstát před tlakem zvenku ani před jinou katastrofou (přírodní, zdravotní apod.), protože lidé si navzájem nevěří, nespolupracují spolu, nenávidí se a škodí si. To, co mají v sobě zakódované, šíří i za situace ohrožení a tím nejsou s to účinně proti zlu bojovat. To zažíváme naplno ve společnosti a v leckterých ohledech i v církvi.

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají ‚mistře‘. Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Když člověk čte tato slova, tak se nemůže ubránit dojmu, že přesně to by se dalo říci o situaci u nás teď, akorát by tam nebyl Mojžíšův stolec a modlitební řemínky a náboženský kontext. A co máme dělat? Ježíš říká, že je třeba odvrhnout touhu po poctách, po image, po vládnutí druhým a nad druhými, tedy touhu po moci a vysokém statusu. A naopak že máme být ochotni pracovat pro druhé bez nároku na veřejnou chválu. Ježíš zdůrazňuje, že podstata autority je ve službě. Ale ve skutečné službě, ne v takové, kdy člověk se snaží vyvolat dojem, že slouží druhým, ale ve skutečnosti slouží sobě. Je třeba respektovat smysluplné zákony, aby byl zachován řád ve společnosti, tedy aby společnost mohla životadárně fungovat. To platilo tehdy a platí i dnes. Ježíš není buřičem, ale demaskuje faleš autorit své doby. Nenabádá své učedníky k revoltě, nýbrž k vytvoření alternativního prostoru pro život, kde autorita opravdu slouží.