Čtvrtek 27. 5. 2021 – svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného velekněze

Jer 31, 31-34

Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Prorok Jeremiáš mluví o nové smlouvě. Stal se svědkem toho, jak Izrael svou smlouvu s Hospodinem dlouhodobě nerespektoval, což nakonec vedlo k národní katastrofě. Avšak Jeremiáš si je jist Hospodinovou věrností, a proto mluví o nové smlouvě, která nebude již založena na formálním dodržování či nedodržování Božích ustanovení (na heteronomní morálce), nýbrž na niterném vztahu mezi člověkem a Hospodinem (autonomním jednání člověka ze svobodné lásky). Jeremiáš zvěstuje obrat ve vztahu k Bohu, zásadní obrat. Bohu nezáleží na bezduchém dodržování předpisů, nýbrž mu jde o opravdový hluboký vztah. Neznamená to, že už nebudou žádné předpisy a formálně stanovené závazky, ale tam, kde vládne úcta a láska, není třeba jejich dodržování vymáhat. Jsou zakotveny v nitru člověka. Srdce v biblické mluvě znamená centrum lidských poznávacích i vztahových mohutností. Ono poznání Hospodina je poznání bytostné, srovnatelné ve vzájemném oddání, sebedarování muže a ženy. Bůh tu má charakter milence, který dává sám sebe k dispozici milované partnerce.

Mk 14, 22-25

Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít v Božím království.“

Ježíš dává sám sebe učedníkům, naplňuje tak příslib vyjádřený v Jeremiášově textu. Láska se rozdává, láska nemůže zůstat uzavřená sama v sobě. Tělo a krev v biblické řeči znamenají osobu. Těsně před svou smrtí tak Ježíš svým sebedarováním ukazuje učedníkům, co je láska, co je ona nová smlouva vložená do srdce, a zavazuje k následování. Ono intimní společenství Boha s lidmi, jež v Ježíši Kristu dosáhlo svého vrcholu, se naplno pro člověka uskuteční až v plnosti Božího království. Proto už Ježíš nebude pít z plodu révy se svými učedníky – nejde jen o jeho fyzickou smrt, ale o ono dokonalé završení toho, co jim (nám) v danou chvíli nabízí. Co není plně realizovatelné v rámci tohoto světa, ale už tu začlo.