Čtvrtek 27. 7. 2023 – 16. týden v mezidobí
Ex 19,1-2.9-11.16-20b
Třetího měsíce od východu synů Izraele z egyptské země, přišli jednoho dne na sinajskou poušť. Dali se na cestu z Refidim, a když přišli na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“ Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu. Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra a nechť vyperou své šaty! Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj.“ Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali stát na úpatí hory. Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni. Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. Zvuk polnice se mocně šířil a sílil. Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal. Hospodin sestoupil na horu Sinaj, na její vrchol, a povolal Mojžíše na vrchol hory.
Bůh se na hoře Sinaji (Choreb – česky Oreb) zjevuje lidem v přírodním dění a povolává k sobě Mojžíše, aby jeho prostřednictvím uzavřel s lidem smlouvu, která z něj činí výsostný majetek Hospodinův, výsostného partnera. Všechen lid se musel připravit na toto setkání, ale jen Mojžíš je určen, aby s Hospodinem rozmlouval, aby byl prostředníkem mezi ním a lidmi. Boží vyvolení je nenárokovatelné, Bůh povolává různé lidi ke specifickým úkolům, a to ve prospěch svého lidu. Nejde o nějaké osobní vyznamenání, lepší pozici u Boha díky vyvolení/povolání, nýbrž o službu. Na člověku je, aby sloužil co nejlépe, a tak naplňoval ono vyvolení/povolání.
Mt 13,10-17
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli.“
Ježíš mluvil v podobenstvích, aby lidé lépe rozuměli jeho poselství. Ale většina z nich to stejně nepřijala. Ti, kdo Ježíšovo poselství přijali nejen rozumem, ale i skutky, se stali jeho učedníky – a stávají se jimi dodnes. O těch druhých platí slova proroka Izajáše, na něž je zde odkazováno – přestože mají kapacitu chápat a schopnost konat, nedělají tak, protože jsou zaslepeni sami sebou. Tím si zavírají cestu do budoucnosti, k plnosti života s Bohem, k jeho království.
