Sobota 27. 7. 2024 – 16. týden v mezidobí
Jer 7,1-11
Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: „Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam tato slova: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judovci, vy, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své chování a skutky, a dám vám přebývat na tomto místě. Nespoléhejte se na klamná slova: Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův!
Neboť když své jednání a skutky napravíte, když budete uplatňovat ve vzájemných sporech spravedlnost, když nebudete utiskovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, když nebudete na tomto místě vylévat nevinnou krev, když nebudete na svou vlastní škodu chodit za cizími bohy, budu s vámi přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky. Vy však skládáte svou naději v klamné řeči, z kterých nemáte užitek. Kradete, zabíjíte, cizoložíte, křivě přísaháte, obětujete Bálům, chodíte za cizími bohy, které neznáte, a pak přicházíte, předstupujete přede mě v tomto domě, který má moje jméno, a říkáte: ‚Jsme v bezpečí‘, abyste dál dělali všecky tyto ohavnosti. Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě? Pak i já budu na něj tak pohlížet“ – praví Hospodin.
Na začátku svého působení dostává prorok Jeremiáš, v té době stále ještě mladý, aby varoval obyvatele Jeruzaléma (Judovce) před blížící se katastrofou. Spoléhají totiž na to, že v Jeruzalémě je Chrám, a tudíž má Hospodin za povinnost svůj dům, místo, kde sídlí, ochránit. Jenže jejich přesvědčení je mylné, Hospodinem nelze manipulovat, magie nefunguje, neexistuje automatismus spásy. Jedinou šancí je uctívat Hospodina dobrým a spravedlivým životem, pak teprve platí i úcta náboženská, pak teprve mají chrámové rituály a oběti smysl. Pokud se chrám stává místem sankcionování nepravosti, pak i Hospodin na něj bude pohlížet jako na centrum nepravosti, centrum špatnosti, hříchu a nespravedlnosti, a dopustí jeho zkázu. Neboť to není místo svatosti, místo, kde by on jako Svatý mohl přebývat, kde by mohl být takto uctíván. Stal místem lidské falše. Na to naváže i Ježíš svou kritikou Chrámu a svým prorockým gestem vyhnání prodavačů a směnárníků z chrámového nádvoří.
Mt 13,24-30
Ježíš předložil zástupům jiné podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: `Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ‚Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: ‚Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
Jedno z nejpozoruhodnější Ježíšových podobenství o Božím království. Jde o Boží království jako pozemskou realitu. Ježíš reaguje na přehnané představy svých učedníků a následovníků. V pozemské realitě nelze tak snadno, lusknutím prstů, rozlišovat, zda určité jednání a chování, určité situace a skutečnosti jsou pouze dobré nebo zlé. Boží království je přítomné na zemi v dobrém jednání a dobrých životech lidí, jednotlivců i celých společenství, ale je promíseno s omyly, nedokonalostmi, omezeními i zlem. Neexistuje a nikdy nebude existovat ráj na zemi, pozemská realita bude vždy corpus mixtum, realitou, v níž vedle dobra existuje i zlo. A je třeba skutečně dobré znalosti, velké kompetence, aby se tyto dvě reality daly bezpečně rozlišit. Každý zahradník ví, že dokud se na záhoně neukáže zcela jasně, co je plevel a co dobrá rostlina, tak nelze záhony plít. A to se v tom opravdu musí i tak vyznat. Není cílem říci, že nelze vůbec oddělit dobro od zla, ale že je třeba při tom obezřetnosti, trpělivosti a moudrosti. Katarství (historické pokusy o morálně a nábožensky čistou společnost, do nichž patří i komunismus) nikdy nepřineslo použitelný životní recept, vždy to nakonec znamenalo víc škody než užitku.
