Úterý 27. 8. 2024 – 21. týden v mezidobí, památka sv. Moniky

2 Sol 2,1-3a.14-17

Bratři, pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy my se u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat. Nedejte se žádným způsobem od nikoho oklamat. (Bůh) vás naším (kázáním) evangelia povolal k tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v kterých jsme vás vyučili, ať už slovem nebo listem. Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.

Autor listu reaguje na falešné zprávy o blízkém druhém příchodu Kristově. V textu je vynechána pasáž, kde autor popisuje, proč druhý příchod není v dohledu (krátká apokalypsa líčící, co musí předcházet a nastat). Pro adresáty není důležité se starat o to „kdy“, ale o to, aby vedli život skutečně dobrý, odpovídající tomu, k čemu se svým křtem zavázali. I dnes se neustále objevují proroctví a úvahy o konci světa. V téhle chvíli je to však lidstvo samo, jež ohrožuje svou existenci, nepotřebuje k tomu žádný Boží zásah. Tváří v tvář těmto (neradostným) vyhlídkám je i pro nás důležité vážit si života, vést život naplněný láskou a úctou k druhým i celému stvoření, předávat důležité hodnotové postoje další generaci. Nikdo z nás neví a netuší, kdy pro něj osobně nastane konec, když už nebude možné nic změnit. Proto je to nutné udělat, dokud je čas, dokud k tomu máme možnost i síly.

Mt 23,23-26

Ježíš řekl: „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci! Odvádíte desátky z máty, z kopru a z kmínu, ale zanedbáváte, co je v Zákoně daleko důležitější: spravedlnost, milosrdenství a věrnost. Tohle jste měli dělat, a tamto nezanedbávat. Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte. Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci! Očišťujete vnějšek číše a mísy, ale uvnitř jsou plné loupeže a nezřízenosti. Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše, pak bude čistý i vnějšek.“

Ježíš pokračuje ve své řeči proti nesprávným postojům farizejů a učitelů Zákona. Poukazuje na jejich úzkoprsost, malichernost a nepravost života. Jak se česky říká: „Káží vodu, ale pijí víno“. Avšak nejenže je nezbytné, aby naše slova se shodovala s našimi skutky, ale také abychom dokázali odlišovat podstatné a nepodstatné. Konstatovat, že viditelné úkony naší zbožnosti mají korespondovat s našimi vnitřními postoji, je banální. Ale realita už tak banální není, neboť by nás to mělo vést k revizi našich náboženských i nenáboženských postojů, k opuštění pouhé zvykovosti a k naplnění našich úkonů vnitřním obsahem nebo k jejich opuštění a nalezení nových forem a projevů. Církev k tomu mnohdy nemá odvahu a dává leckdy přednost zaběhlým stereotypům před nevyzkoušeným inovacemi, které se nemusejí vždycky povést. Tím si ovšem bere šance k pohybu vpřed.