Pondělí 28. 10. 2024 – 30. týden v mezidobí, svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

Autor listu se obrací především na adresáty z řad obrácených pohanů. Jsou rovni všem ostatním, tedy těm, kteří pocházejí z židovství. Všichni dohromady tvoří stavbu, posvátný chrám, na základě zakladatelské generace apoštolů a Ježíš je ten „úhelný kámen“, kteří drží celou stavbu pohromadě. Ale i každý jednotlivý věřící je Božím příbytkem, posvátným prostorem, a to díky Duchu sv., který v něm působí. Když vidíme kolem sebe, co se děje, je nám obtížné uvěřit tomu, že v nás Bůh opravdu přebývá. Zdá se, že se tomu budování Duchem jako církev ze všech sil bráníme.

Lk 6,12-19

Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona, kterého pojmenoval Petr, jeho bratra Ondřeje, dále Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona, kterému říkali Horlivec, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. Ježíš sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Přišli, aby ho uslyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravováni byli také ti, které trápili nečistí duchové. Každý z toho množství lidí se ho snažil dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny.

Ježíš se modlí celou noc, celou noc rozmlouvá s Otcem. A teprve potom se rozhodl pro okruh svých nejužších spolupracovníků. Je jasné, že mezi nimi byl i Jidáš, tedy že si ho Ježíš vyvolil jako někoho, koho chtěl mít ve své nejtěsnější blízkosti. O to těžší byla pak jeho zrada, zrada darované důvěry. Jakmile Ježíš vyvolil své nejbližší spolupracovníky, ukazuje jim, co je cílem jejich působení: přinášet svědectví o nastávajícím Božím království, a to hlásáním evangelia, osvobozováním lidí z moci nečistých sil (závislostí) a uzdravováním lidí s neduhy všeho druhu, tedy jejich navrácením do plného života. To mají učedníci nadále dělat – to má dělat církev.

Každý se snažil Ježíše dotknout, protože z něj vycházela uzdravující síla. Máme možnost se Ježíše dotýkat a zakoušet jeho přítomnost. Je ovšem na nás, zda se jí otevřeme, zda po ní natolik toužíme, aby nás mohla naplnit svou uzdravující silou. Ježíš není kouzelník a netahá nás z průšvihů jako králíky z klobouku.

Připomínáme si 106. výročí vzniku našeho státu – to, že žijeme ve svobodné zemi a daří se nám docela dobře není vůbec samozřejmé. Ne všichni politici to s naším státem, resp. lidmi v něm, myslí dobře a upřednostňují svůj prospěch, slávu a moc před dobrem celého státu. Modleme se za dobré politiky, ale také se aktivně podílejme na budoucnosti, minimálně tím, koho volíme.