Pondělí 28. 11. 2022 - 1. týden adventní

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Téma putování národů na horu Sión není zejména v prorocké literatuře neobvyklé. Jeruzalém je centrem uctívání Boha, proto je pro všechny třeba se k němu vztahovat, putovat k němu tam, kde přebývá. Bůh Izraele není jedním z bohů, nýbrž ten jediný, který je a vládne nade vším. A tento Bůh je Bohem míru a pokoje. A k tomu vede svůj lid. Zaslíbení pokoje a jednoty se týká všech, nejen Izraele, Bůh je Bohem všech lidí a nikdo si jej nemůže přivlastňovat pro sebe. V dnešních souvislostech ono zaslíbení konce válek a proměn zbraní v pracovní nástroje, tedy v nástroje budování míru a pospolitosti, zní v současné době jako sen, jako nereálný příslib, ale přesto se jeho naplnění dočkáme. Ovšem za předpokladu, že národy budou putovat společně k naplňování Božího království.

Stejný text se četl i v neděli.

Mt 8,5-11

Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: "Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí." Ježíš mu řekl: "Přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: 'jdi', a jde, a jinému: 'přijď', a přijde, a svému služebníkovi: 'udělej to', a udělá to." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: "Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.

Na Ježíše se obrací pohan s prosbou o pomoc, a to ještě pro obyčejného služebníka, možná otroka. Protože si je vědom svého postavení v židovské společnosti, netroufá si ani pozvat Ježíše do domu. Ježíš přistupuje na jeho argument i důvěru a služebníka uzdraví. Celou situaci pak využívá k poučení svých adresátů, jež vyznívá jako kritika jeho soukmenovců, kteří nejsou s to Ježíšovi věřit.

Onen setník uvěřil, že Ježíš může uzdravit jeho služebníka. Také bychom se v mnoha ohledech, zejména když je někdo z našich blízkých vážně nemocen, chtěli dočkat uzdravení svých blízkých, za něž se modlíme. Ale ono tak často nepřichází. Máme malou víru? Obracíme se na Ježíše nevhodně? … Většinou nic z toho. Pravá víra nečeká, že Bůh se zařídí podle člověka a splní jeho přání (jakkoliv nezištné), nýbrž je schopná odevzdat situaci do Božích rukou a spolehnout se na jeho řešení. I když může být odlišné od toho, co člověk čekal. Odevzdat situaci do Božích rukou znamená také uvolnit si ruce i mysl pro aktivní jednání ve prospěch toho, za koho prosíme.