Úterý 28. 11. 2023 – 34. týden v mezidobí
Dan 2,31-45
Daniel řekl Nabuchodonosorovi: „Ty, králi, jsi měl vidění, a hle – socha. Byla to velmi mohutná socha, skvěla se září, když stála proti tobě, a její vzhled byl strašný. Tato socha měla hlavu z ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z mědi. Stehna byla ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z hlíny.
Díval ses, když se tu náhle bez lidského přičinění uvolnil kámen, udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je. Tu se ihned zhroutilo železo, hlína, měď, stříbro a zlato a byly jako plevy na mlatu v létě, vítr je odnesl, ani stopa po nich nezůstala; kámen pak, který udeřil do sochy, stal se velikou horou a naplnil celou zemi. To je sen; podáme králi jeho výklad. Ty, králi, jsi králem králů; Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. Do tvé moci dal všechna místa, kde bydlí lidé, divokou zvěř i ptactvo nebes, nad tím vším tě učinil vladařem – ty jsi hlava zlatá. Po tobě povstane jiné království, menší než tvoje, a ještě třetí království, měděné, které ovládne celou zemi. Čtvrté království bude tvrdé jako železo; jako železo všechno drtí a láme, tak i ono (království) toto všechno rozdrtí a zláme. Že jsi však viděl nohy a prsty částečně z hrnčířské hlíny a částečně ze železa, to znamená, že království bude rozdělené; bude v něm však něco z tvrdosti železa. Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou a prsty nohou částečně ze železa a částečně z hlíny, část království bude silná a část křehká. Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou, stmeleny budou sňatky, nepřilnou však navzájem k sobě, tak jako se železo nespojí s hlínou. Za dob těch králů zřídí Bůh nebes království, které nebude zničeno navěky, a toto království nepřijde k jinému národu; rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec, samo však bude trvat navěky, protože jsi viděl, jak se bez lidského přičinění z hory uvolnil kámen a rozdrtil hlínu, železo, měď, stříbro a zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co bude v budoucnosti. Pravdivý je sen a spolehlivý jeho výklad!“
Daniel je schopen vyložit sen krále Nabuchodonosora. Sen, který je velmi zvláštní a který odkazuje na pomíjivost světské moci a slávy. Žádný strom neroste do nebe a každá moc jednou skončí. Daniel se nebál vyložit králi to, co čeká jeho říši. Bůh nás obdařil rozumem i mnoha dalšími dary, abychom se dokázali orientovat v situaci, v dějinách. Zkusme nastalé negativní situace využít k pozitivním krokům.
Lk 21,5-11
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!' a `Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.“
I v evangeliu se v apokalyptické vizi mluví o konci světa, který je zde paralelizován s předpovědí zničení Chrámu, resp. zničení Chrámu je symbolem pro začátek konce světa. Evangelista měl nejspíš před očima obraz zničení Jeruzalémského chrámu, k němuž došlo v roce 70. Konec civilizace je tu vymalován temnými barvami, ale nejde o nahánění strachu, nýbrž o výstrahu. Je evidentní, že zmiňované pohromy a katastrofy (války, vzpoury, konflikty, zemětřesení, hlad, mor-pandemie, podivné nebeské úkazy) jsou součástí lidských dějin od nepaměti. Jsou to všechno situace, jichž se člověk obává a které ho naplňují hrůzou a úzkostmi, když se dějí. Ježíš však vyzývá učedníky „neděste se!“ Nepropadejte panice, nenechte se znehybnit, a hlavně nevěřte šiřitelům falešných zpráv a interpretací, konspiračních teorií a falešného mesianismu, „nechoďte za nimi“! Ježíšova slova jsou dnes neskutečně aktuální. V dalších dnech pak tato Ježíšova řeč o konci a hrůzách, jež mu předcházejí, pokračuje, aby skončila „vítězným“, právě tehdy se napřimte.
Strach člověka blokuje v racionálním přemýšlení a paralyzuje v akceschopnosti. Je třeba si uchovat pokud možno jasnou mysl: nepřeceňovat svět a jeho vnější podobu (nádheru a bohatství Chrámu), moc a slávu, protože to vše může zmizet během chvíle, ale také nepodléhat panice a nespoléhat na šarlatány a pseudomesiáše, kteří mají zaručené recepty na záchranu a neomylné výklady toho, co se děje. Negativní skutečnosti našeho dnes globálního světa nejsou bezprostředním začátkem konce, jsou varováním a výzvou pro akci. To platí v osobních dějinách jednotlivců stejně jako v celospolečenském měřítku. V pohledu na současnosti si člověk jasně uvědomuje nebezpečí válečných hrůz, které mohou přitrhnout i na nás. Východiskem ovšem není trpně čekat, jestli se tak stane, ale neustávat v boji za spravedlnost a právo, nestrkat hlavu do písku a neutíkat se k náhražkám.
