Pátek 28. 6. 2024 – 12. týden v mezidobí

2 Král 25,1-12

Devátého roku Sidkijáhovy vlády desátého dne desátého měsíce přitáhl babylónský král Nabuchodonosor i všechno jeho vojsko na Jeruzalém, obklíčil ho a vystavěl kolem něho náspy. Tak bylo město obléháno až do jedenáctého roku krále Sidkijáha. Devátého dne čtvrtého měsíce, když se ve městě rozmohl hlad, že chudí lidé neměli co jíst, byl učiněn průlom do města.

Tu se všichni bojovníci dali na útěk. Vyšli z města v noci cestou a branou, která byla mezi dvěma hradbami a vedla ke královské zahradě – Chaldejci měli totiž město obklíčeno – a dali se směrem k Arabě. Chaldejské vojsko však krále pronásledovalo a dostihlo jej na jerišských planinách; zatím se celé jeho vojsko rozprchlo a opustilo ho. Krále zajali a přivedli k babylónskému králi do Ribly. Ten s ním konal soud: Sidkijáhovy syny dal před jeho očima pobít. Sidkijáhovi pak dal vyloupat oči, svázal ho řetězy a přivedl do Babylóna. Sedmého dne pátého měsíce – bylo to devatenáctého roku babylónského krále Nabuchodonosora – přitáhl Nebuzardan, velitel tělesné stráže, který byl ve službách babylónského krále, do Jeruzaléma a zapálil Hospodinův dům, královský palác i všechny jeruzalémské domy a všechny paláce spálil ohněm. Jeruzalémské hradby kol dokola pobořilo chaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže. Zbytek obyvatelstva, který zůstal ve městě, zběhy, kteří utekli k babylónskému králi, zbytek lidu odvedl Nebuzardan, velitel tělesné stráže. Něco chudého venkovského lidu však zanechal velitel tělesné stráže jako vinaře a oráče.

Sidkijášova vzpoura skončila totálním fiaskem, Sidkijáš byl chycen, oslepen, zbaven vší důstojnosti a odvlečen do Babylónu. Jeho synové byli zabiti, město zničeno, Chrám zapálen stejně jako královské budovy, hradby byly zbořeny a město bylo vydáno napospas zpustošení. Zbytek užitečného obyvatelstva odvlečen do zajetí v Babylóně. Sidkijáše před tím vším varoval prorok Jeremiáš, ale marně. To je příklad toho, když člověk chce znát pravdu, chce informace, ale když se je dozví, tak se rozhodne je nerespektovat, protože vlastně už se rozhodl předtím. Jeho vlastní vůle mu je nad poznanou pravdu. Sidkijáš končí jako zbabělec, když nakonec prchá z obleženého Jeruzaléma a nechává město napospas nepřátelům. Jeremiáš mu nabízel, aby se vzdal, protože by tím zachránil město, Chrám i jeho zbylé obyvatele. Sidkijáš se však vymlouval na obavu, že by ho jeho soukmenovci chtěli zabít, že se vzdal. Nedokázal na sebe vzít prohru, pokořit se, a tak raději obětoval ostatní v naději, že on sám se z toho dostane. Nakonec mu to nebylo nic platné a skončil hůře, než si dovedl představit. Důraz na vlastní ego je špatným rádcem, pýcha opravdu předchází pád.

Mt 8,1-4

Když Ježíš sestoupil s hory, šly za ním velké zástupy. Tu přišel jeden malomocný, klekl před ním a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý.“ A hned byl od svého malomocenství očištěn. Ježíš mu pak řekl: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“

Ježíš uzdravuje malomocného, který projevil víru v jeho dar uzdravování, v jeho moc od Boha. Ježíš však nevyužívá této situace k vlastní slávě, nýbrž posílá dotyčného za tehdejší rozhodující autoritou. Nechce, aby uzdravený o něm mluvil, nýbrž má respektovat ustanovení Zákona. To ukazuje Ježíšův postoj respektu k tradici a odpoutanosti od sebeprosazování. Dobro má svědčit samo o sobě, nemá být reklamou pro toho, kdo je dělá.