Pátek 28. 7. 2023 – 16. týden v mezidobí

Ex 20,1-17

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

Základ smlouvy Hospodina s lidem. Je to smlouva o svobodě. Bůh je ten, kdo vyvádí z otroctví do svobody, ale tato svoboda není libovůlí. Je to zodpovědný postoj vůči Bohu a druhým. Tzv. Dekalog je souborem pravidel a ustanovení platných dodnes, avšak nejde o přirozený zákon, tedy o pravidla lidského soužití, která jsou obecně platná. Nepochybně mnohá z nich existovala i v jiných soupisech různých mravních a zákonných ustanovení. Adresátem Dekalogu je Izrael jako celek a teprve v něm každý jednotlivec. A jde o ustanovení, jež mají garantovat možnost pro Izraele žít jako svobodný lid ve společenství s Hospodinem. Hospodin může přebývat jen s lidem, který mu je věrný a žije z jeho blízkosti tím, že je svatý.

Mt 13,18-23

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

Tato část Ježíšovy řeči se četla i v neděli. Ježíš vysvětluje učedníkům podobenství o rozsévači, aby jim položil na srdce, že je důležité zůstat věrný, přinášet užitek plynoucí z následování, z respektu k Ježíšovým slovům a jeho nárokům.

Z nedělního komentáře:

To lze vztáhnout i na naši dobu, na jednotlivého člověka a jeho vztah k Bohu a evangeliu. Počáteční nadšení, objev duchovní dimenze života mnohdy zmizí z nejrůznějších důvodů – kvůli nepříznivým okolnostem, nedostatku času, vlastní pohodlnosti, jiným prioritám… Dobrá půda není samozřejmá, tu musí člověk připravit a pečovat o ni, aby v ní něco vyrostlo. Důležité na závěr Ježíšova výkladu je, že není důležité, jak četné či velké výnosy z dobré půdy jsou. Není třeba se poměřovat s jinými. Stačí přinášet plody.