Neděle 28. 7. 2024 – 17. neděle v mezidobí

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

Prorok Elíša (Elizeus) je spojován s mnoha zajímavými výjimečnými činy, jež mají nádech světecké legendy. Elíša dostává požehnaný chléb (chléb z prvotin, které patřily Hospodinu) a tento požehnaný chléb rozmnožuje pro velké množství lidí (5x větší, než je počet darovaných chlebů), ale díky jeho důvěře v Hospodina se na všechny dostane a ještě zbude. Bůh na lidech nešetří. Na Elíšu naváže i Ježíš, avšak ještě mnohem mocněji, ale ve stejném duchu, ve stejné víře v Hospodina.

Ef 4,1-6

Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Autor ve stopách Pavlových nabádá své adresáty k jednotě, vzájemné lásce a pokoji. Zdůrazňuje to odkazem na jedno společenství založené křtem ve víře a stojící pod vlivem Ducha. Vyznávat jednoho Pána, věřit v jednoho Boha a nechat se pronikat jedním Duchem se neslučuje s nejednotou, vzájemnou nevraživostí, nepřátelstvím a nepokojem. Cílem je přece společné dobro, dospět společně do plnosti Božího království.

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Ježíšův zázrak rozmnožení chlebů (a uvádějí jej všechna evangelia) v podání evangelia podle Jana navazuje na proroka Elíšu. Zároveň je odkazem na eucharistii. Ježíš je na hoře, kde se po vzoru mistra-učitele Zákona usazuje, aby učil. Ale když vidí zástup, jenž za ním přichází (hladoví po jeho moci projevující se mocnými znameními), má na mysli primárně jeho pozemské blaho: lidé se potřebují najíst, aby byli schopni vnímat i to, co jim chce nabídnout. Tak za pomoci malého množství chleba a ryb (ale i to málo je důležité) učiní další mocné znamení. Z onoho mála nasytí velký dav; evangelista uvádí 5.000 mužů (a možná k tomu i ženy a děti). A ještě zbude velké množství zbytků. I ty je třeba sesbírat, nenechat Boží dar jen tak. Lidé jsou ohromeni a hned myslí na to, že by chtěli mít takového starostlivého krále. Jenže Ježíš nechce být pozemským panovníkem, jeho poslání je mnohem větší.Odchází do samoty, aby mohl být s Otcem, aby načerpal u něj sílu pro svou další činnost.

Z darovaného mála je možné s Boží pomocí učinit mnoho. Bůh rukama svých vyvolených dokáže málo rozmnožit v nadbytek. Bůh je štědrý. S darem je třeba nakládat zodpovědně. Pomoc druhým nemá vést k sebepovyšování nebo k ovládání a panování nad nimi. Samota je důležitá k tomu, aby si člověk vždy znovu a znovu srovnával své priority, uvědomoval si své poslání a nenechal se svést mocí a slávou.