Neděle 28. 8. 2022 – 22. neděle v mezidobí
Sir 3,19-21.30-31 (řec. 17-18.20.28-29)
Synu, dělej své práce ve skromnosti, a budeš milován bohulibými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.
Autor této mudroslovné knihy nabádá ke skromnosti a pokoře. Nenabádá k falešné pokoře, jako by člověk byl k ničemu, ale k tomu, aby se člověk nevyvyšoval nad ostatní, aby si o sobě nemyslel, že je víc než druzí, protože dosáhl vyššího vzdělání, vysokého postavení, věhlasu či společenské prestiže. Skutečně velcí lidé bývají skromní, protože se nepotřebují poměřovat s ostatními, protože vědí, že za svůj úspěch nevděčí jen sobě, protože si druhých váží i protože mají srovnané hodnoty. Hodnota člověka nespočívá v tom, co má a kam to dotáhl, ale jak moc má druhé rád, jak moc je schopen pomoci, když je třeba, jak dobré a soucitné srdce má.
Žid 12,18-19.22-24a
Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, (z které) šlehal oheň a která (byla zahalena) mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. (Když to všechno Izraelité) slyšeli, zdráhali se (poslouchat a prosili), aby (Bůh) už k nim nemluvil. Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.
Autor Listu Židům srovnává Boží zjevení na hoře Sinaj a zjevení Boží v Ježíši Kristu a církevní obci (pozemské i nebeské). Na Sinaji se Bůh podle Písma zjevil v bouři, zemětřesení, ohni a dýmu (již starozákonní kontrastní paralelou k tomu je příběh proroka Eliáše z 1 Král 19, jemuž se Bůh na Sinaji-Chorebu zjevuje v jemném vánku), definitivně se však zjevil v Ježíši Kristu, a to v jeho smrti na kříži a ve zmrtvýchvstání. Nový zákon neznamená popření Starého, nýbrž jeho završení v novém a definitivním jednání Božím. Jsme součástí Božího lidu, jenž jde dějinami, jenž však se již také raduje z prožívané Boží přítomnosti v nebi – a celý tento Boží lid čeká na završení dějin a plnost Boží slávy.
Lk 14,1.7-14
Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
To, co Ježíš nabízí jako správné jednání, nesmí být děláno vypočítavě s očekáváním, že člověk bude pro svou skromnost povýšen. To je ovšem falešná skromnost i pokora. Skromný a skutečně pokorný člověk totiž nemá potřebu se zabývat tím, jaké místo zaujímá. Je mu to jedno, protože sebe ani jiné podle toho nehodnotí. Je spokojen s tím, co má a kde je.
Druhá Ježíšova výzva reaguje na dobové zvyklosti, kdy lidé zvali k sobě druhé na stejné společenské úrovni a očekávali reciprocitu. Ježíš tím nemá na mysli, že by člověk neměl se těšit ze společnosti sobě rovných, svých přátel a příbuzných, ale že by měl vidět i za svůj úzký obzor a věnovat pozornost i lidem, kteří jsou znevýhodněni. Ježíšova výzva má vést k překonání egoismu, vypočítavosti, povyšování. Ježíš nabízí člověku cestu velkého srdce, jako měl on sám. Nejde o odměnu někde v nebi, nýbrž o budování společenství se všemi lidmi, s nimiž to jde. A to je již samo o sobě odměnou. Lidské společenství, kde funguje solidarita a vzájemný ohled, úcta a přátelství, je již realizací Božího království na této zemi, i když ještě s omezeními.
