Čtvrtek 28. 9. 2023 – svátek sv. Václava, hlavního zemského patrona

Mdr 6,9-21

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás.

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Toto poučení pro vládce, staré přes 2000 let, je stále aktuální. Jenže kdo dnes z politiků touží po moudrosti? Moudrost není především o znalostech, ale o porozumění, o schopnosti se orientovat a najít řešení adekvátní situaci. To může být velmi nekonvenční. Moudrost není něco nedobytného, něco pro vyvolené, nýbrž reflektovaná životní zkušenost konfrontovaná s Božím pohledem, Božím plánem spásy. Je třeba mít na mysli, že my jsme „jen“ nástroje Božího vedení, nikoliv Bohem samotným.

1 Petr 1,3-6; 2,21b-24

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. ‚On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.‘ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

Autor listu Petrova staví svým adresátům Ježíše jako příklad trpělivého snášení zkoušek, problémů a bolesti. Ježíšovo utrpení má výkupnou hodnotu, to naše se k němu může připojit jako výraz důvěry a solidarity. Autor tohoto listu stejně jako apoštol Pavel považuje problémy tohoto světa, utrpení, která na člověk doléhají, za záležitost pomíjivou ve světle toho, co člověka čeká za hranicemi tohoto pozemského života. Tato perspektiva nám není dnes tak úplně vlastní, přece jen hodnotíme život na této zemi jinak, ale onu naději, onen výhled za hranice naší reality bychom neměli úplně opustit.

Mt 16,24-27

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život za-chránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

Je třeba si srovnat vlastní priority. Bůh cosi nabízí (nalezení života), když člověk nebude sám sebe stavět na první místo. Sebestřednost a egoismus škodí i v rámci pozemské reality člověku samému, i když on si myslí opak. Připravuje jej o život prožitý v radosti, odvaze, důvěře a lásce k druhým. Věčný život není nic jiného než radostné soubytí bez konce, které nás naplňuje a nabíjí, a to lze zakusit již zde.