Pátek 29. 1. 2021
Žid 10,32-39
Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: jednak tím, že jste byli veřejně tupeni a utiskováni, jednak že jste se na tom podíleli s těmi, kterým se tak vedlo. Soucitně jste pomáhali uvězněným a s radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý. Neztrácejte proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu. `Vždyť už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. Můj spravedlivý však bude žít z víry. Ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v něm mít zalíbení.' My přece (nepatříme) k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.
Protože se křesťané dostávají ke konci 1. století na okraj společnosti a jsou společensky i ekonomicky diskvalifikováni, obviňováni, a dokonce i vězněni, mají někteří tendenci se stáhnout, opustit křesťanskou obec, vyhnout se nepříjemnostem. Autor se svým adresátům snaží dodat odvahu ke snášení útrap, povzbudit je ve vytrvalosti a angažovanosti, a to poukazem na Boží spolehlivost. Bůh zůstává svým zaslíbením věrný, proto je třeba zůstat věrným jemu, a to přiznáním se k Ježíši Kristu. Odměnou pak je člověku trvalé společenství s Bohem.
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
Ježíš lidem vysvětluje povahu Božího království různými obrazy, metaforami a přirovnáními, aby jeho slova dobře chápali. Řeč o Božím království mohla vyvolávat falešné představy moci a úspěchu na jedné straně, na druhé, že se tyto představy nenaplňují: nespravedlnost nezmizela, politický útlak také ne, chudí jsou stále chudí, pokud ještě víc nechudnou …. Boží království není realizováno revolucí, roste Boží silou, nepozorovaně, protože roste v srdcích, myslích a skutcích lidí. Jeho začátky jsou nenápadné, dalo by se říci zanedbatelné, malé zrnko, a přece Bůh mu dá vzrůst jako tomu hořčičnému zrnku. Najednou je tu něco, čeho jsme si nestačili všimnout, ale je tu … Bohu se vyplatí věřit, že zůstává u díla, i když všechno nasvědčuje opaku.
