Sobota 29. 1. 2022 – 3. týden v mezidobí
2 Sam 12,1-7a.10-17
Hospodin poslal k Davidovi proroka Nátana. Když k němu přišel, řekl mu: "V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. Boháč měl velký počet bravu a skotu, a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u něho spolu s jeho dětmi. Jedla z jeho skývy a pila z jeho misky a spávala v jeho klíně; byla mu jako dcera. Přišla pak návštěva k boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k němu přišel." David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: "Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování." Nátan řekl Davidovi: "Ty jsi ten muž! - Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, abys ji udělal svou ženou. Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s tvými manželkami před očima tohoto slunce. Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!" David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít!" Nátan se pak vrátil domů. Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, a těžce onemocnělo. David se obrátil k Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s nimi.
Prorok Nátan, týž, který Davidovi zvěstoval Boží přízeň pro celou jeho dynastii, je teď poslán k němu, aby ho vyvedl z jeho omylu, že hřích může zůstat utajen. Pomocí podobenství jej přiměje k přiznání viny a lítosti. Na tomto příběhu je zajímavých několik momentů, které nám jsou blízké. David vidí cizí nespravedlnost, vidí třísku v oku jiného (byť jde jen o podobenství), ale svůj trám nevidí. Z tohoto omylu jej prorok vyvede. David uzná a vyzná svou vinu a Bůh mu ve svém milosrdenství odpustí, ale důsledky svého jednání musí David nést. Bůh nezneužil nevinné dítě k trestu pro Davida, nýbrž nemoc dítěte je tu symbolem důsledku Davidova hříchu. Odpuštění hříchu neznamená, že zmizí to, co způsobil, nýbrž s tím se člověk musí reálně vypořádat. Musí důsledky hříchu nést dál. A ani pokáním si člověk nemůže Boha „koupit“, je třeba respektovat jeho vůli a realitu.
Mk 4,35-41
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"
Tento text mě vždycky poněkud rozčiloval. Učedníci se dřou, Ježíš spí, a když ho vzbudí, protože se už skoro potápějí, tak jim vynadá. To mi nepřišlo spravedlivé. Cílem sdělení tohoto vyprávění je však něco zcela jiného. Ježíš unaven spí na lodi, svěřuje se do péče svých učedníků. Ani Ježíšova přítomnost však neznamená, že vše půjde hladce. Avšak jakmile se učedníci začnou domáhat Ježíšova zásahu, Ježíš utiší bouři, což znamená nejen pomoc učedníkům v ohrožení, ale především to ukazuje na jeho moc. Účastníci dění i čtenáři se musejí ptát: Kdo to je, že má takovou moc? Tato otázka a hledání odpovědi na ni jsou tím podstatným momentem. Odpovědí je víra v Ježíše jako poslaného Bohem. Tato víra může člověka nést a přenést přes leckteré bouře.
