Neděle 29. 1. 2023 – 4. neděle v mezidobí

Sof 2,3;3,12-13

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

Prorok Sofoniáš vyzývá své adresáty, tedy i nás, k obrácení, k návratu k čistotě víry, jež se projevuje především v jednání člověka, a to v respektu k právu, k životu v pokoji, solidaritě a bratrství a ve vědomí vlastních hranic, omezenosti a v úctě k druhým a k Bohu. Pokud budou/budeme takto jednat, život se změní a země se stane místem, kde poroste Boží království.

1 Kor 1,26-31

Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

Pavel připomíná korintským křesťanům, že se nemají čím vychloubat a povyšovat se nad druhé. Bůh má jiná měřítka než člověk. Lidé spoléhají na původ, moc, bohatství, vzdělanost, inteligenci či sílu, ale Bůh vidí leccos jinak a do své blízkosti volá lidi, kteří mnohým z toho neoplývají. Většina obce se skládá z lidí chudých, pracujících vlastníma rukama, bezvýznamných, dokonce jsou tam i otroci, nevzdělaných dle světských měřítek. A přece právě ti jsou těmi, na nichž záleží a kteří jsou nositeli evangelia. Chlubit se v Pánu znamená přiznat, že skutečným dárcem všeho je Bůh, který člověka zve do své blízkosti skrze Krista. On dává člověku své dary, na člověku ovšem je, aby s nimi náležitě naložil.

Mt 5,1-12a

Když (Ježíš) uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

Blahoslavenství jsou někdy (vedle Gal 3,26-29) nazývána Magnou chartou křesťanství. Ježíš – na rozdíl od světského hodnocení – prohlašuje za hodné štěstí a úspěchu lidi, kteří jsou společností odsouváni na okraj, kteří se neprosazují, nedbají na svůj image, kteří jsou v očích světa „hloupí“, protože žijí pro druhé, trápí se kvůli nim, usilují o jejich dobro a jsou kvůli tomu napadáni, osočováni, vláčeni sdělovacími prostředky, zesměšňováni…. A přece jsou to právě oni, na nichž společnost stojí, nikoliv ti, kteří se považují za důležité, mocné a „ředitele zeměkoule“.

Ježíš je na hoře v pozici učitele, sedí a učí. Tím dává evangelista najevo, že jde o zásadní nauku, která je základem nového společenství. Církev to sice hlásá, ale sama tomu zas tak moc nevěří. Ježíš to ovšem nemyslel jako „pohádku na dobrou noc“, nýbrž vážně, i když tento proslov evangelista sestavil z různých Ježíšových výroků, jak lze zjistit konfrontací s paralelní pasáží v Evangeliu podle Lukáše. Odměna v nebi není samozřejmě nic hmatatelného, ale ani to není odměna za „dobré chování“, nýbrž potvrzení smysluplnosti těchto výroků v naplnění života člověka. Je to šťastné přebývání v lásce.