Středa 29. 11. 2023 – 34. týden v mezidobí
Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před (těmito) tisíci se oddal pití vína. V podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z jeruzalémského chrámu, aby z nich pil král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky. Byly tedy přineseny zlaté a stříbrné nádoby odnesené z jeruzalémského chrámu a pili z nich král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky.
Pili víno a oslavovali bohy ze zlata, stříbra, mědi, železa, dřeva i kamene. Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky. Tu zbledla králova tvář, jeho myšlenky ho poděsily, klouby jeho kyčlí se uvolnily, koleno klepalo o koleno. Ke králi byl uveden Daniel. Král se ujal slova a řekl Danielovi: „Ty jsi Daniel z judských vyhnanců, kterého přivedl král, můj otec, z Judska? Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů, že v sobě máš vědění, důvtip a neobyčejnou moudrost. Slyšel jsem o tobě, že dovedeš vykládat (tajemství) a rozluštit nesnadné věci – nuže, jestliže nyní dovedeš přečíst písmo a podat mi jeho výklad, budeš oblečen do purpuru, na hrdlo dostaneš zlatý řetěz a budeš jako třetí vládnout v království.“ Nato se Daniel ujal slova a řekl králi: „Ponech si své dary, jinému můžeš dát své odměny, přece však přečtu králi písmo a podám mu jeho výklad. Vyvýšil ses nad Pána nebes, přinesli před tebe nádoby jeho domu a ty a tvoji velmoži, tvé ženy a zpěvačky jste z nich pili, chválil jsi bohy ze stříbra a zlata, mědi, železa, dřeva a kamene, kteří nevidí, neslyší a nevnímají, nectil jsi Boha, v jehož rukou je tvůj život i tvůj osud. Proto byla od něho poslána část ruky, napsáno tohle písmo. Nuže, toto je písmo, které je napsáno: Mene, tekel, ufarsin. To je pak výklad slov: Mene: Bůh spočetl tvé království a ukončil ho. Tekel: Na váze jsi byl zvážen a shledán lehkým. Fares: Roztrhnuto bylo tvé království a dáno Médům a Peršanům.“
Syn babylonského krále Nabuchodonosora (Nabukadnesara) Baltazar svým jednáním zesměšňuje a znevažuje kult Hospodina, když s posvátnými nádobami zachází jako s nádobami na pitku a nevázané veselí (prostě mejdan). Jeho zneucťující jednání je poslední kapkou, jíž přetekla Boží „trpělivost“ a je mu oznámen konec, což se stane úkolem Danielovým. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, resp. žádný zlý čin nezmizí z Božích očí, i kdyby se zdálo, že ho lidé neodhalili, i kdyby na něj lidé byli krátcí. Bůh není mstivý, ale spravedlivý, což znamená, že se ujímá těch, kdo trpí bezpráví, že v jeho očích nejsou zapomenuti. Stojí na jejich straně, i když to neznamená, že zlo bude potrestáno a odstraněno hned nějakým zásahem „shora“.
Lk 21,12-19
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“
Ježíš varuje své učedníky, že cesta následování nebude snadná – bude plná protivenství, pronásledování, výslechů i vězení, neporozumění od nejbližších, ba dokonce smrti. Pro nás tady už tato slova neznějí tak aktuálně jako ještě před několika málo desítkami let. Ale jinde na světě jsou momentálně velmi aktuální. Ani 2000 let po Ježíšově zkušenosti nejsou překonaná – mění se poněkud jen ti představitelé moci a protivníci. Ona rada „nepřipravujte se předem“ není výzvou k lehkomyslnosti, k zanedbávání toho, co lze se dozvědět a vědět, nýbrž naopak k zachování klidné hlavy. Je třeba se mnohem víc soustředit na danou chvíli a situaci a věřit v sílu Ježíšovy pomoci. Když si člověk připravuje odpovědi či reakce předem, často může reagovat neadekvátně, protože se nesoustředí na to, co je, ale na to, co má v hlavě.
Najít rovnováhu mezi vlastní zodpovědností a spolehnutím se na Boha není úplně snadné. Svatý Ignác říkal, že je třeba pracovat, jako by vše záleželo na mně, ale zároveň důvěřovat v to, že vše záleží na Bohu. To znamená, že člověk udělá ze své strany vše, co může, ale zároveň s pevným ukotvením v Bohu.
