Sobota 29. 5. 2021

Sir 51,17-28

Bože, budu ti děkovat a chválit tě, budu žehnat jménu Páně. Ještě v mládí před svými cestami jsem v modlitbě zjevně toužil po moudrosti. U bran svatyně jsem za ni prosil, až do svého posledního dne ji budu hledat. Nalévala se jako zrající hrozen, radovalo se pro ni mé srdce. Má noha kráčela přímou cestou, od svého mládí jsem ji hledal. Jen málo jsem naklonil své ucho, a dostal jsem ji, mnoho poučení jsem pro sebe našel. Měl jsem z ní prospěch, a proto poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost. Umínil jsem si, že budu jednat moudře, horlivě jsem se snažil o dobro, a nebyl jsem zklamán. O moudrost bojovala má duše a s pečlivostí jsem hleděl zachovat zákon. K výšinám jsem vztáhl své ruce a litoval jsem chyb proti ní. Obrátil jsem k ní svou mysl a našel jsem ji v čistotě. Od začátku jsem s ní získal rozvahu, a proto ji nikdy neopustím.

Chvála moudrosti a touha po ní jsou tématem tohoto úryvku z knihy Sirachovec. Moudrost je mnohem víc než vzdělanost, chytrost, inteligence. Je to životní nasměrování na dobro založené na zkušenosti, poznání i víře. Usilovat o moudrost znamená usilovat o pokoru a vděčnost vzhledem ke stvoření i Stvořiteli. Znamená to také, jak autor vyjadřuje, umět naslouchat, umět pozorovat bez touhy vlastnit, zmocnit se, nýbrž vnímat s obdivem a radostí z krásy.

Mk 11,27-33

Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?" Ježíš jim odpověděl: "Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!" Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Máme říci ‚od lidí‘? - to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám."

Po prorockých gestech v Chrámu a na fíkovníku vede Ježíš debatu s představiteli židovstva o svou pravomoc. Ježíš ví, že jim nejde o poznání pravdy, nýbrž že se ho snaží se zlým úmyslem nepravdivě usvědčit z náboženské nekorektnosti, možná z rouhání. Ježíš na jejich diskurs nepřistupuje a uniká jim odkazem na Jana Křtitele, protože ví, že nejsou s to se k postavě Jana Křtitele adekvátně postavit. Chová se velmi prozíravě, protože nejde jen o něho, ale o celé jeho svědectví.

Člověk není vždy povinen reagovat na otázky, o nichž ví, že sledují něco jiného než to, nač se ptají. I to patří k moudrosti: umět vyhodnocovat situaci, umět čelit nepoctivosti a neférovosti, umět protivníka překvapit slušným způsobem tak, že je donucen přemýšlet a změnit svůj postoj.