29. 5. 2022 -7. neděle velikonoční
Sk 7,55-60
Štěpán, plný Ducha Svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.
Pavel (Šavel), zatím ještě odpůrce rodící se církve, se objevuje na scéně. Štěpán se stal obětí zmanipulovaného davu, podobně jako Ježíš. Je tedy prvním, kdo jde v Ježíšových stopách, kdo za pravdu položí svůj život. Tato zdánlivá prohra má dalekosáhlé důsledky a vede k rozšíření církve do celého tehdejšího světa. I tuto perspektivu musíme dnes vnímat, jakkoliv je hodně bolestná. Bůh není ten, kdo chce oběti, a už vůbec ne lidí, ale je ten, kdo je dokáže proměnit v budoucnost.
Zj 22,12-14.16-17.20
Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: „Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, abych vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“ Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Závěr Zjevení Janova vyjadřuje očekávání, naději na nový svět. Janovo evangelium ukazuje jednotu mezi Bohem a Beránkem-Ježíšem tím, že o nich vypovídá shodně: Bůh je alfa i omega, první i poslední, začátek i konec a stejně tak Ježíš. Zároveň je zdůrazněno, že Ježíš je právě tím, kdo je nositelem dávného zaslíbení, kdo je oním vyvoleným Mesiášem, neboť právě on je výhonek z kořene Jesse, potomek Davidův. Duch i nevěsta-církev volají v touze „přijď!“. Ono volání neznamená jen konečný příchod, konec dějin, nýbrž nastolování Boží království zde i jeho završení v definitivnosti. Důležité je bez ustání volat „přijď!“, protože intenzívní a specifickou Boží i Beránkovu přítomnost v těchto zlých časech nutně potřebujeme.
Jan 17,20-26
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“
Ježíš se modlí o jednotu pro své učedníky, o jejich sjednocení skrze lásku a přebývání v Bohu. Janovská komunita zažívala rozkoly, proto je téma jednoty pro ni tak důležité. Jednota křesťanů, která současnou válkou dostává obrovskou ránu, je něčím nesmírně důležitým pro věrohodnost evangelia. Jednota dovolí poznávat Otcovu lásku nabízenou skrze Syna. Autor evangelia spojuje poznání (a v biblické řeči nejde o intelektuální výkon, nýbrž o existenciální zakotvenost až na úroveň sexuálního spojení, tedy dokonalého sebeodevzdání druhému) se slávou a láskou. Ten, kdo poznává Ježíše v jeho poslání, poznává skrze něho Boha-Otce, a ten se také podílí na jejich jednotě v lásce.
