Pátek 29. 9. 2023 – svátek archandělů, Michaela, Gabriela a Rafaela

Zj 12,7-12a

Na nebi nastal boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“

Na nebi mají dobojováno, Michael nebe očistil od veškerého zla. To nám ovšem smetl na zem! Samozřejmě jde o obrazy, jejichž cílem je zvěstovat nádheru Božího panování, kde již není nic, co by ty, kteří Bohu náležejí, ohrožovalo. Není tam nikdo, kdo by narušoval jejich vztah s Bohem. Satan znamená pokušitel, svůdce, odpůrce, žalobce. Tak vystupuje např. v knize Job. Nebe není odměnou za dobré chování, plnění příkazů a zákazů, nýbrž završením důvěry ve smysl víry v Ježíše Krista a jeho oběti na kříži, ve smysl životní cesty s ním; nebe je prožíváním plného společenství s ním a s ostatními v Bohu.

Variantní první čtení je z Dan 7, zde jsou však andělé obecně jen zmíněni.

Dan 7,9-10.13-14

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Ve vidění, které má Daniel, jde především o postavu Věkovitého (Boha) a postavu Syna člověka, kterému je svěřena soudcovská moc. Zástupy andělů tu umocňují vznešenost a velkolepost Boží. Oni jsou oslavou, ale také svědky, jakýmsi královským dvořanstvem a publikem na soudu. Soud je tedy veřejný a jeho vykonavatelem je Syn člověka. Jemu svěřena všechna moc. Podobný obraz najdeme i v Knize Zjevení.

Jan 1,47-51

Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Natanael reaguje nadšeně na Ježíšovu schopnost vidět pod povrch věcí. Ježíš jeho nadšení krotí odkazem na to, že jde o mnohem větší věci. Jde o definitivní společenství v plnosti Božího království. Jde o Ježíše, skrze něhož lze podílu na plnosti dosáhnout. Jákob viděl žebřík do nebe s vystupujícími a sestupujícími anděly, Ježíšovi učedníci a následovníci uvidí plnost slávy, jíž jsou andělé symbolem, která spočívá na Ježíšovi, setkají se s ním jako oslaveným.