3. 5. 2021 – svátek sv. Filipa a Jakuba

1 Kor 15,1-8

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče.

Tato pasáž z 1. listu Korinťanům (verše 3 a 4) je spolu se slovy ustanovení večeře Páně (1 Kor 11,23-25) nejstarším písemným dokladem tradic rané církve. List vznikl někdy v první polovině 50. let prvního století. Pavel tu cituje základní vyznání církve. Na svědectví prvních Ježíšových učedníků stojí naše víra dodnes. Stejně jako Pavel i my patříme do linie těch, kdo uvěřili, že Ježíš žije, i když zemřel na kříži. Pavel na to potřeboval speciální Boží zjevení, my třeba ne, ale přesto je skutečnost naší víry něčím, co přesahuje čistě racionální uchopení. I za naší vírou se skrývá osobní oslovení.

Jan 14,6-14

Ježíš řekl Tomášovi: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: `Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci. A za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám.“

Tomáš a posléze Filip se ptají po poznání Otce a Ježíš jim nabízí sám sebe. V Ježíši se zjevuje Bůh sám, a to jako ten, kdo je ochoten pro člověka dát sebe sama k dispozici. V Ježíšovi může člověk zahlédnout, jaký má být člověk skrze nějž se světu zjevuje Bůh sám. Ježíš, Boží Syn, je s Bohem-Otcem v jednotě jinak než adamovský člověk, ale přesto je každý věřící povolán k tomu, aby světu zjevoval Boží tvář, protože v sobě tuto podobu nese; naplno to lze uskutečnit jen ve vazbě na Krista, pravý obraz Otcův. Vazba mezi Otcem a Synem je nepředstavitelně pevná a člověk je pozván, aby na ní participoval. Podílet se na tomto poutu mezi otcem a Synem dovoluje člověku měnit svět v Božích intencích.